Alma Mater# je pro mě nejen Mater,# ale i Pater.# $ # Ani jeden ani druhý za to nechtěli nic# a přitom mi dali všechno,# podle toho jsem taky dopad: jak ten z Nemanic.# $ # Vím, chtěli jste mít slavného syna,# promiňte, zklamal jsem vás,# nebudu proslulý ani jako Ibn Síná.# $ # Vysvětlivky# **Alma Mater** (latinsky: „Matka živitelka“; „kojná“; přeneseně: „univerzita“), původně antické označení pro bohyni matku (častěji označovanou jako //Magna mater//, „Velká matka“; též římské jméno maloasijské bohyně Kybelé nebo označení prehistorických ženských plastik spojovaných s kulty plodnosti). Ve středověké poezii se spojení někdy užívalo i pro Pannu Marii jako „Matku Boží“ (například v hymnu //Alma Redemptoris Mater//, doslova „Životodárná matko spasitele“). Nejstarší evropská univerzita v italské Boloni (založena 1088) užívá motto //Alma mater studiorum//. Odtud dnes spojení //alma mater// metaforicky označuje univerzitu nebo vysokou školu, na které student získal vzdělání. Ve Spojených státech amerických se podobně užívá i pro různé nižší školy a často označuje také školní hymnu, která těmito slovy začíná. Absolvent (odchovanec) školy se pak nazývá //alumnus// („chovanec, syn, žák; svěřenec“, pl. //alumni//). V České republice vychází internetový časopis //Alma mater – zpravodaj Rady vysokých škol//.# **Avicenna** (persky: Abú Alí al-Husain ibn Abdalláh Ibn Síná, 980, Afšaná u Bucháry, Uzbekistán – 1037, Hamadán, Írán), perský lékař a filozof; autor básní a spisů z logiky, etiky, metafyziky a dalších oborů, především však z medicíny. V čtrnáctidílném kánonu medicíny //Al-Kánún fi t-tibb// (Úplný soubor poznatků z lékařství) shrnul znalosti řeckých a islámských přírodovědců, anatomů a lékařů. Dílo bylo vrcholem lékařského vědění na počátku 2. tisíciletí a stalo se vedle spisů Galénových nejdůležitějším lékařským pramenem středověku. Spis vyniká systematičností a skvělým uspořádáním faktů. Jednou z velkých předností je, že při popisu nemocí vědomostem z patologie a terapie předchází vždy úvod anatomicko-fyziologický a že je tento popis vybaven jasně osvětlujícími příklady. Lidskou duši chápal Avicenna jako substanciální formu těla, která je nehmotná a nesmrtelná. Uznává posmrtný život pouze v čistě duševním, nikoli ve fyzickém smyslu; odmítá vzkříšení těla.