Odkud jsem? Jaký jsem? Kam směřuji?# To jsou palčivé existenciální otázky,# s nimiž se ve své bezradnosti svěřuji.# $ # Nepomohla mi královna věd antropologie,# ve štychu mě nechala filozofie i ontologie.# $ # Z nezbytí bytí# dal# jsem se na pití.# $ # Vysvětlivky# **antropologie** (z řečtiny: //άνθρωπος [anthrópos]//, „člověk“, //λόγος [logos]//, „nauka, věda; myšlenka, intelektuální činnost; rozum; slovo, řeč; důvod; počet“ = „věda o člověku“), interdisciplinární bio-socio-kulturní věda (stažený tvar termínu „biologická, sociální a kulturní“ antropologie) o biologické, sociální a kulturní existenci člověka a lidské společnosti; v obecnějším smyslu nauka hledající odpovědi na základní otázky lidského rodu: //„Odkud jsme? Jací jsme? Kam jdeme?“//# **bytí**, život, existence; nejširší společné označení pro všechno, co jest. Filozofie podle Platóna začíná údivem nad tím, že něco jest, nad zázrakem bytí. Nejstarší filozofové se pokoušeli vyzkoumat původ bytí a pokládali za něj některý z živlů, případně boj anebo zásah demiurga. Křesťanská filozofie ztotožnila bytí se stvořením a pokládala je za dílo Boží. V novověku otázku bytí zastínila otázka jistého poznání (René Descartes 1596–1650), později historického dění a vznikání (Georg W. F. Hegel 1770–1831). Ve 20. století otázku bytí – včetně rozdílu mezi „být“ a „být nějaký“ nebo „být něčím“ – obnovil Martin Heidegger (1889–1976), který rozlišil zejména různé způsoby bytí. Na rozdíl od předmětů, které jsou nám po ruce a slouží k něčemu, a od těch, které se v našem světě pouze vyskytují a které nezaujatě pozorujeme, je člověk bytím na světě, jemuž o toto jeho bytí neustále jde, jemuž na něm záleží. Problematikou bytí se zabývá filozofický obor ontologie.