Bháskara I. a Bháskara II.#
II. může být I. a I. zase
II.#
„Oba nepodcenili ani nuly,“#
chválí Árjabhata své
druhy.#
$
#
Vysvětlivky#
**Árjabhata**
(asi 476–550), indický matematik a astronom. Významným způsobem
přispěl k rozvoji aritmetiky (řetězové zlomky), algebry
(kvadratické rovnice), trigonometrie (první tabulka hodnot sinu,
kosinu a převráceného sinu od 0o
do 90o
v intervalech po 3,75o
s přesností na 4 desetinná místa) a sférické
trigonometrie. Poznatky shrnul ve svém spisu //Árjabhatíja//.
Zde také formuloval představu heliocentrické sluneční soustavy
s planetami, jež se otáčejí kolem své osy a obíhají po
eliptických drahách kolem Slunce.#
**Bháskara
I.** (asi 600–680), indický
matematik. Poprvé použil desítkovou číselnou soustavu s nulou a
v komentáři matematického díla //Árjabhatíja//
svého krajana Árjabhaty aplikoval racionální aproximaci
goniometrické funkce sinus.#
**Bháskara
II.** (1114–1185), indický
matematik a astronom; bývá považován za největšího z indických
matematiků všech dob. Vedl astronomickou observatoř v Udždžainí
a (údajně) předešel o půl tisíciletí Isaaca Newtona
(1643–1727) i Gottfrieda Wilhelma von Leibnize (1646–1716)
objevem diferenciálního a integrálního kalkulu. Ve své stěžejní
práci //Siddhántaširómani//
čítající 1 450 veršů shrnul řadu objevných poznatků
z oblasti aritmetiky, algebry a astronomie. Zabýval se
zápornými a iracionálními čísly, aritmetickou a geometrickou
posloupností, prostými rovnicemi s více než jednou neznámou,
neurčitými kvadratickými rovnicemi, rovinnou a prostorovou
geometrií; nezávisle na helénském matematikovi z 3. století
Diophantovi objevil metodu řešení Pellovy (diofantické) rovnice,
plně ovládal diferenciální a integrální počet. Země podle
Bháskary není plochá a působí na ní přitažlivost, zemská
atmosféra dosahuje do výšky 96 km a dále se rozkládá vakuum,
obvod zemského glóbu měří 39 736 km (ve skutečnosti 40 212
km) a jeho průměr 12 648 km (ve skutečnosti 12 800 km).