Kdopak je na vině,# že zalíbilo se mi ve víně,# že stalo se jednou z mých životních os?# Je to sám bůh vína, družný Dionýsos!# $ # Čím jsem věkem starší,# tím se to s vínem lepší:# Vinum lac senum,# iuvenis venenum.# $ # Be in wine – být ovíněn# znamená nikoli být obviněn,# nýbrž kreativitou odměněn!# $ # Vinum novum, amicus novus:# veterascet, et cum suavitate bibes illud.# $ # Vysvětlivky# **be in wine** (z angličtiny), být v náladě po požití vína, být ovíněn. # **Dionýsos**, řecký bůh vína, syn Dia a jeho pozemské milenky Semelé. Když Semelé Dia prosila, aby se ukázal ve své božské vznešenosti, zjevil se jí s blesky, které ji sežehly. Předčasně narozeného Dionýsa donosil ve svém stehně a poté ho poslal k nymfám, aby ho vychovaly. Dionýsos byl ochráncem vinařství a vegetace jako takové. V lidech jeho dary podporovaly družnost a zábavu, podněcovaly lásku a uvolňovaly tvůrčí schopnosti, a pokud byly užívány s mírou, osvěžovaly ducha i tělo. Z attických kultovních průvodů k poctě Dionýsa se vyvinuly oba dramatické útvary: tragédie i komedie. # **víno** (všeslovanské praslovanské //vino// je staré přejetí [možná prostřednictvím starohornoněmeckého //wīn// či gotského //wein//] z latinského //vīnum//, jež má paralely v indoevropských jazycích – albánsky //verë, venë//, řecky //oīnos//; do indoevropštiny mohlo být převzato i ze semitských jazyků [asyrsky //inu//, arabsky //wain//, hebrejsky //jajin//), alkoholický nápoj, vyrobený kvašením ovocného moštu, především šťávy z hroznů révy vinné //(Vitis vinifera)//. Přírodní vína mají bílou, červenou nebo růžovou barvu. Šumivé druhy, například šampaňské, procházejí druhotným kvašením, během něhož se vedlejší produkt, oxid uhličitý, udržuje v láhvi nápoje pod tlakem. Perlivá vína jsou dodatečně sycena oxidem uhličitým. Další typy vín mohou být vína dezertní, kořeněná nebo alkoholizovaná (sherry, portské, vermut), což jsou kombinace vín s brandy nebo s jinými lihovinami a s příchutěmi. Víno obsahuje obvykle asi 10–12 % alkoholu, alkoholizovaná vína až 20 %. Pěstování vína má snad původ na jižním Kavkaze (srov. gruzínské //γvino//). Kulturu vína rozvinuli zejména antičtí Řekové a Římané. Řekové považovali víno za dar bohů, tedy konkrétně boha Dionýsa. Takto si Řekové v mytologické tradici glorifikovali víno jako kulturní nápoj. Jeho účelem bylo umírněné užívání povzbuzující ducha a přinášející příjemnou náladu a následně i zdravý spánek. Naopak neznalost míry a ztrátu ovládání antické národy považovaly za nekulturní a barbarské. Aitiologie vína jako božského daru se stala dalším kritériem, jímž se v kultivovanosti stolování a sociálního chování Řekové a Římané vymezovali vůči barbarům, jimž tyto kulturní zvyklosti, alespoň v raných fázích vzájemných kontaktů, byly cizí. Představa Dionýsa, původně vegetativního božstva, síly přírody a její plodnosti se postupně přesouvala i do jiných hodnotových okruhů lidské existence. Tím, že naučil lidi uměřeně používat svého daru, dovolil jim přiblížit se v euforii prožitkům bohům a obohatil jim nejen pozemský život, ale i jejich představu blažené věčnosti. Dionýsovský kult se tak velmi rozšířil v helénismu i v římské době a představa Dionýsa jako ochranného a spásu přinášejícího božstva nakloněného lidem výrazně ovlivnila spiritualitu římského světa na prahu pozdní antiky a prolínala i do křesťanství. K rituálu antických symposií patřilo, aby zvolený předseda hostiny //symposiarchos// („vládce hostiny“; v Římě pak //magister bibendi//, „učitel pití“) určoval, v jakém poměru se bude víno k pití ředit s pramenitou vodou do stolní kvality. Vína se v antice upravovala také kvůli prodloužení doby trvanlivosti: protože Řekové ani Římané neznali pasterizaci, přidávali do svých vín nejčastěji med, případně pryskyřici (tento zvyk se udržel dodnes a víno tohoto druhu – //retsina// – je nejrozšířenějším řeckým vínem). K přípravě oblíbeného vína z ostrova Kóu se používala mořská voda, která mu dodávala bělavou barvu (recept na toto víno uvádí Cato Starší ve svém spisu //De re rustica //- O zemědělství). Do některých druhů se pro zjemnění chuti přidával popel z dřevěného uhlí nebo na prášek rozemletý vápenec. Surové víno, řecky //akrátos// (latinsky: //merum//), se v kratéru ředilo do stolní kvality. Nejčastěji se užíval poměr jednoho dílu vína ke třem či čtyřem dílům vody. K poměrům mísení vína se vztahuje následující Horatiův návod: „Chlapče, naplň nám poháry / k slávě půlnoční tmy, nového měsíce / a též augura Mureny. / Poměr devět či tři zvolíme k mísení? / Ten, kdo miluje devět Múz, / pěvec nadšených slok, přeje si třikrát tři, / zato Grácie pouze tři: / tato sestra dvou víl, oděných nahotou / nerada mívá potyčky“ //(Ódy XIX)//. Plútarchos zdůrazňuje i příhodnou atmosféru, která patří k pití vína: „Stran vína lze říci to, co praví Eurípidés stran lásky: / Chci tě, ale jen s mírou, chci, / nikdy mne neopouštěj! / Neboť je z nápojů nejprospěšnější, z léků nejlahodnější a z poživatin nejpříjemnější, jestliže se mu dostane správného ladění s vhodným časem spíše než správné směsi s vodou.“ K pití vína se také vztahuje pravidlo, které uvádí Apuleius z Madaury, autor //Zlatého osla//: „První číše je na žízeň, druhá pro radost, třetí pro rozkoš, ale čtvrtá z člověka udělá už jen hlupáka.“ # **Vinum lac senum, iuvenis venenum** (z latiny), Víno je mléko starců a jed mladíků. # **Vinum novum, amicus novus: veterascet, et cum suavitate bibes illud** (z latiny), Víno nové je přítel nový, až zestárne, s chutí je budeš píti (//Starý zákon//, Sír 9,13[10]).# **Vinum lac senum, iuvenis venenum** (z latiny), Víno je mléko starců a jed mladíků.# **Vinum novum, amicus novus: veterascet, et cum suavitate bibes illud** (z latiny), Víno nové je přítel nový, až zestárne, s chutí je budeš píti (//Starý zákon//, Sír 9,13[10]).