Alfa, mega až omega# dotýká se každého ega.# $ # Dlouho bez písma lidé žili# a nijak se nenudili.# Slova si volně létala,# protože se nezapisovala.# $ # Až usoudil sumerský management:# „Verba volant, scripta manent.# Slova ulétnou, napsané zůstane.“# A hromadili hliněné tabulky popsané.# $ # Od těch dob, co se slova skladují,# byrokrati v úřadech se radují.# Stále nová pravidla hlásají,# předpisy a oběžníky lidi deptají.# $ # Ale i prostá alfa a beta# jsou těžká pro analfabeta.# I ten se však může domoci nejednoho mega,# hledí-li si megalomansky statečně svého ega.# $ # Vysvětlivky # **mega** (z řečtiny: //mégas//, „velký, mocný“), (slangově zejména v podsvětí) milion.# **písmo**, označení pro soubory grafických znaků seskupovaných v celky podle struktury jednotlivých jazyků. Písmo slouží k záznamu lidských myšlenek a řeči, umožňuje komunikaci mezi lidmi v prostoru a čase i vstup do historického období. Rozlišují se písma obrazová, pojmová, slabiková a hlásková. Na ustálení určitého druhu písma měly vliv jazyk, kulturní a technická úroveň a estetické cítění jeho tvůrců a uživatelů. První písmo vzniklo v různých dobách a v různých místech světa nezávisle: nejdříve, ve druhé polovině 4. tisíciletí př. n. l., ve starém Sumeru v jižní Mezopotámii a ve starověkém Egyptě, o několik století později v Indii v rámci harappské kultury a o více než tisíc let později v Číně za dynastie Šang; ke vzniku písma v Novém světě došlo až ve druhé polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu a pouze v některých městských kulturách, z nichž nejdále dospěli Mayové, kteří měli hieroglyfické písmo (jehož luštění doznalo od přelomu 80. a 90. let 20. století významných výsledků, umožňujících konstruovat dynastické dějiny mayských měst „zvnitřku“; z poměrně bohaté mayské literatury zůstalo po ničivém působení španělských kněží v údobí bezprostředně po conquistě jen několik takzvaných kodexů). Písmo jako systém znaků k zachycení myšlenek se manifestuje zatím nejstaršími známými doklady na Předním východě a v Egyptě. Setkáváme se zde s několika vývojovými směry, písemnými systémy obrázkovými, klínopisnými a lineárními hláskovými, jejichž vzájemná interakce není zatím zcela zřejmá. Na Předním východě mělo písmo svůj počátek pravděpodobně v tzv. kalkulech, objevujících se od 9. tisíciletí př. n. l. Zprvu drobné hliněné známky geometrických forem s vyrytou značkou se postupně proměňovaly ve zmenšeniny konkrétních předmětů (zvířata, nádoby ap.), které nacházíme jednotlivě, později však – zhruba od poloviny 4. tisíciletí př. n. l. – ve větším množství uzavřené do hliněné schránky, v níž zřejmě představovaly souhrnné sdělení o počtu a druhu směňovaných nebo dodávaných či inventovaných objektů. Známky uložené ve schránce bývaly otištěny také na jejím povrchu, schránka byla uzavřena pečetí a vypálena (stejně jako samotné známky), čímž představovala účetní dokument (jeho původnost se dala spolehlivě ověřit, stejně jako obsah dokladu byl ihned zřejmý, takže nebylo nutné schránku rozbít). První etapa vývoje obrázkového písma se uzavřela ve chvíli, kdy pisatel zprávy na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. upustil od vkládání jednotlivých známek a místo na povrch schránky otiskl značky na obdélnou hliněnou tabulku. Jakmile se tato změna prosadila, trojrozměrná známka ztratila své opodstatnění, přičemž se změnil i způsob záznamu: místo otisků příslušných symbolů se odpovídající piktogramy prováděly přímým vyrytím obrysových čar do vlhké hliněné tabulky, respektive jiného nosiče zápisu. Postupnou stylizací obrázků a racionalizací psaní se znaky začaly vzdalovat původní podobě konkrétních předmětů a díky vzhledu tahů, z nichž byly složeny, nabyly charakteristické podoby klínového písma.