Z pranýře na šibenici vede sice cesta krátká,# ale chůze po tom dlouhém stání bývá vratká,# B&V naštěstí dobře vědí, kudy vede zkratka# a Ing. V. mi pak ochotně otevře padací vrátka.# $ # Vesele dávám vale zkaženému světskému mundu,# v podsvětí mě vítá starý přítel – Mrtvý z Tollundu:# „Tam nahoře je to jen pro toho, kdo má špatný vkus!# Mundus hic est quam optimus!!!“# $ # „Stejnou zkušenost, příteli, mám, tam# mundus universus exercet histrioniam.“# $ # Pak si notujeme v dvojhlasu, Čech i Dán:# „Mundus vult decipi, ergo decipiatur –# svět chce být klamán, ať je tedy klamán.“# $ # Vysvětlivky# **B&V**, zkratka (užívaná v české antropologii a archeologii) označující proslulou badatelskou dvojici nadregionálního významu v oboru explorace, exkavace a explanace popravčích míst a „šibeničních vrchů“ na Moravě a ve Slezsku – MUDr. Zuzanu Balážovou a Ing. arch. Jana Velka. Případné úvahy hledající analogie pro tuto dvojici u Lízinky Tachecí a profesora popravčích věd Bedřicha Vlka v románu Pavla Kohouta //Katyně// (1990) by byly zavádějící; už jen proto, že Tachecí a Vlk jsou vymyšlené románové postavy, zatímco Balážová a Velek jsou dnešní postmoderní vědci z masa a kostí. (Rovněž, pro leckoho možná lákavé, antropomastické žonglování s příjmením „Velek“ odstraněním obou samohlásek není na místě.)# **Mrtvý z Tollundu**, 1. název mrtvého muže z doby železné; byl nalezen v Tollundském močálu v Bjäldskovském údolí nedaleko Silkeborgu (Dánsko). Tělo muže bylo uloženo do močálu před 2200 lety a díky příhodnému prostředí se dobře uchovalo. Mrtvý měl na sobě pouze koženou čapku a opasek, krk mu těsně obepínala kožená oprátka. Lebka nebyla poškozená, mozek byl svraštělý, ale jinak se uchoval. Odhadnutý věk mrtvého byl okolo 40 let, jeho tělesná výška asi 161 cm. Snímek krčních obratlů nepřispěl k objasnění otázky, zda byl mrtvý zardoušen nebo oběšen, avšak podle polohy oprátky se zdá, že byl usmrcen oběšením – patrně z rituálních důvodů pro uchování plodnosti a prosperity jako oběť bohyně Matky Země (Magna Mater). Pitva odhalila, že vnitřní orgány jako srdce, plíce a játra, se dochovaly velice dobře. Totéž se týkalo trávicího traktu a poslední potravy mrtvého. Obsah žaludku sestával z pozůstatků kaše připravené z ječmene, lněného semene a rdesna, smíšených s mnoha druhy bylin, které rostly jako plevel na obdělávaných polích; maso zcela chybělo. Vzácný nález dal podnět k experimentu, z něhož vyplynulo, že kaše byla docela chutná a že především měla dostatečnou výživnou hodnotu. Archeologický výzkum a následné interdisciplinární výzkumy vedl Peter Vilhelm Glob, který je rovněž autorem shrnující práce o mrtvých z dánských bažin. Tollundský muž je dnes vystaven v Silkeborg Museum v Dánsku; 2. název jednoho ze čtyř detektivních příběhů v knize Jaroslava Maliny //Smrt profesora a jiné příběhy z univerzitního prostředí// (1997).# **mundus** (z latiny), 1. svět, země, vesmír, lidstvo; upravení šatu, zevnějšku; 2. čistý, řádný, slušný, dostačující.# **Mundus hic est quam optimus** (z latiny), Tento svět je nejlepší (ze všech možných světů) (německý filozof, matematik, logik a polyhistor Gottfried Wilhelm von Leibniz [1646–1716], //Theodicea//).# **Mundus universus exercet histrioniam** (z latiny), Celý svět hraje komedii (Citát z římského spisovatele a vzdělance Petronia [1. století n. l.] a z anglického scholastického filozofa Johna ze Salisbury [kolem 1115–1180]; též nápis na londýnském divadle Globe, v němž se hrály hry Williama Shakespeara).# **Mundus vult decipi, ergo decipiatur** (z latiny), Svět chce být klamán, ať je tedy klamán (první část byla heslem humanistů, druhou část přičlenil německý spisovatel, racionalista a moralista Sebastian Brant [1457/1458–1521] nebo německý teolog a církevní reformátor Martin Luther [1483–1546]).# **oběšení**, usmrcení pověšením za hrdlo jako způsob stanovený soudem pro vykonání trestu smrti; též užíváno při sebevraždě či vraždě (výjimečně); způsob rituální oběti božstvu v některých kulturách (zvláště v minulosti; časté zejména v době železné na severu Evropy). Jako poprava se oběšení užívalo od pravěkých dob takřka transkulturně. Někdy bylo považováno za vznešený, aristokratický způsob popravy (například ve staré Číně nebo u Germánů), zatímco jindy za způsob dehonestující (od středověku v evropské a euroamerické civilizaci).# **pranýř**, místo, kde byli (někde ještě jsou) provinilci vystavováni veřejné potupě; staročesky //pranéř// ze středohornoněmeckého //pranger//, to pak od slovesa //phrengen / prangen//, „tisknout, vázat“.# **šibenice**, architektonická konstrukce (zpravidla dřevěná) sloužící k výkonu trestu smrti oběšením. Šibenice bývá ve tvaru obráceného „L“ nebo má horizontální břevno podpěru z obou stran; známa je i tzv. tyburnská šibenice s třemi horizontálními rameny spojenými v trojúhelník a podepřenými v každém úhlu, což umožňovalo najednou popravit až čtyřiadvacet odsouzenců. Příležitostně slouží jako improvizované šibenice stromy nebo lampy veřejného osvětlení, zvláště v době revolucí, kontrarevolucí a válek.