Na Zemi bude živo,# dokud bude oběživo# a dokud naše oběžnice# vydrží v kosmu kroužíce.# $ # Čestně přiznávám,# neobjevil jsem to sám:# Když jsem byl předloni s Čedokem na Samu,# vykoumali jsme to s Aristarchem ze Samu.# $ # Bohužel, objev nám vyfoukl Polák Kopernik# a ve Fromborku na tom založil výnosný podnik.# Jeho světoznámá firma, dokázala mnohé o mnohé obrat,# v ekonomii to pak zakotvilo jako „kopernikovský obrat“.#  # Teď tedy víme, jak vznikl termín „kopernikovský obrat“:# mohovitý Polák se nestyděl # dokonce chudého Čecha a Řeka o jejich objevy obrat.# $ # Vysvětlivky# **Aristarchos ze Samu** (kolem 310–kolem 230 př. n. l.), řecký matematik a astronom. Narodil se na ostrově Samu. Působil v egyptské Alexandrii, kde se, kromě jiného, zabýval měřením rozměrů Slunce a Měsíce. Zachoval se jeho spis //Peri megethón kai apostématón héliú kai selénes// (O rozměrech a vzájemných vzdálenostech Slunce a Měsíce). Správně zvolenými metodami, které však byly zatíženy značnými chybami v naměřených hodnotách, dospěl k poznání, že Slunce je mnohonásobně větší než Země a proto je nepodložený obecně přijímaný předpoklad, že Slunce obíhá kolem Země (geocentrismus). Jako jeden z prvních vyslovil teorii, že se Země i ostatní planety otáčejí kolem Slunce, jež je středem vesmíru (heliocentrismus). Aristarchos vzbudil svou teorií obecný odpor a dokonce mu hrozila žaloba pro bezbožnost. Jediným starověkým učencem, který Aristarchovu teorii hájil (a matematicky a fyzikálně i odůvodnil), byl babylonský astronom a matematik Seleukos (kolem roku 150 př. n. l.). Teprve „kopernikovský obrat“ Mikuláše Koperníka v 16. století, podpořený přesnými astronomickými pozorováními, dal za pravdu Aristarchovi.# **Kopernik**, Mikołaj** **(česky: Koperník, Mikuláš, latinsky: Copernicus, Nicolaus, 19. 2. 1473 Toruň, Polsko – 24. 5. 1543, Frombork, Polsko), polský matematik, kartograf, astronom a lékař; hlavní autor heliocentrické představy o vesmíru. Zásadní význam má Koperníkovo dílo //De revolutionibus orbium coelestium libri VI// (Šest knih o obězích nebeských sfér), publikované v úplnosti krátce před autorovou smrtí v roce 1543 v Norimberku. Koperník vycházel převážně ze svých pozorování, avšak byl ovlivněn i heliocentrickou představou významného antického astronoma Aristarcha ze Samu (3. století př. n. l.). Koperník si sám patrně v plném rozsahu neuvědomoval, jaký převratný význam jeho učení o vesmíru má a nedostal se ani do osobního konfliktu s inkvizicí, která pronásledovala jeho pokračovatele, i když byl pro heliocentrismus napadán již za svého života jak ze strany protestantů tak i katolíků. Svůj život dožil jako kanovník, uznávaný matematik a odborník na problematiku oběživa.# **kopernikovský obrat**, označení zásadní změny náhledu na svět, jakou vyvolal Koperníkův objev heliocentrismu. Poté se úsloví „kopernikovský obrat“ rozšířilo jako označení pro ty myšlenkové konstrukce, objevy nebo vynálezy, které se dějí změnou přístupu – zásadním obrácením výchozích předpokladů, myšlenek či teorií, které nezřídka vedou k popření starého a nastolení nového paradigmatu. Avšak zpočátku byl i Koperníkův „kopernikovský obrat“ považován za absurdní. Nejen lidmi konzervativními a zaslepenými, ale též mnohými, které ještě dnes hodnotíme v jiných oblastech jako pokrokové a osvícené. Například církevní reformátor a vzdělanec Martin Luther o Koperníkovi a jeho objevu prohlásil: „Padla též zmínka o novém astrologovi, který chce dokázat, že se Země pohybuje a obíhá v kruhu, nikoli však Nebesa, Slunce a Měsíc. Ale tak to nyní chodí: kdo chce být moudrý, musí si vymyslet něco svého. A nejlepší musí být to, co dělá právě on! Ten hlupák chce snad vyvrátit celé umění naší astronomie!“ Luther v tomto případě uvažoval špatně. Jeho argument „je to podobné, jako by někdo seděl na jedoucím voze nebo na pohybující se lodi a myslel si, že sedí nehybně a je v klidu a že země a stromy jdou a pohybují se“, vystihl právě opačný případ, než Martin Luther zamýšlel. Vypovídá totiž spíš pro Koperníkovu teorii. Navíc též dobře naznačuje, proč byla geocentrická teorie člověku bližší a proč dříve nepřinášela žádné rozpory. Lutherova replika vystihuje pouze určitou relativnost – proto podobné přirovnání užil mnohem později Albert Einstein při názorném vysvětlování své teorie relativity, která je vlastně také „kopernikovským obratem“. Je zajímavé, že se tenkrát snažil Koperníka podpořit kardinál Mikuláš ze Schönbergu z kruhů poměrně blízkých samému papeži. Zatímco ani mnozí vynikající astronomové, například Tycho Brahe, Koperníkovu teorii nepřijali, Schönberg Koperníkovi v listopadu 1536 napsal: „Proto, veleučený muži, nebude-li Ti proti mysli, prosím Tě a žádám velmi snažně, abys celý tento svůj objev sdělil všem milovníkům vědy a abys mi co nejspěšněji zaslal svoje spisy a bádání o uspořádání a stavbě světa, zároveň s tabulkami a se vším, co k tomu přináleží (…)“ Proto také Koperník připsal své dílo papeži Pavlu III. a v úvodu Schönberga vděčně vzpomněl. Tyto dva příklady doplněné o vztah církevních kruhů k dílu Galilea Galileiho zároveň dobře ilustrují složitost a rozporuplnost oné doby v přístupu k nové přírodovědě, která tak výrazně poznamenala takřka všechny aspekty dalšího vývoje evropské a euroamerické civilizace. V průběhu historie se vyskytla také velká spousta kopernikovských obratů, které vedly k naprostým nesmyslům, například též v kosmografii. Začali s tím v antice, pokračovali Anastasius Kirchner (1678), John Cleves Symmes (1818), Cyrus Reed Teed (1870), Karl Neupert (1924) a další. Ti všichni tvrdili, že zeměkoule je dutá a my žijeme v ní, nikoli na ní. Jsme jako mouchy, které se pohybují po vnitřní straně lustru. Přijímat vše nové je tedy stejně bezhlavé jako vše nové šmahem odsuzovat. Hledání pravdy nutně provázejí omyly. Přiznání, že jsme omylní a chybující, je podstatnou součástí lidského sebeuvědomění. V jistém smyslu člověk počal být člověkem ve chvíli, kdy začal s omyly počítat, kdy do svého poznání a konání zahrnul též pochybnost.# **oběživo**, obíhající peníze.# **oběžnice**, planeta.