Manifest (1848): „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu“.# Manifest (2015): „Evropou obchází strašidlo – strašidlo obezity“.# $ # {{http://www.novinky.cz/zena/zdravi/368819-evropu-obchazi-strasak-obezity-problemy-maji-i-cesi.html|http://www.novinky.cz/zena/zdravi/368819-evropu-obchazi-strasak-obezity-problemy-maji-i-cesi.html}}# $ # Můj Body Mass Index# místo aby k dvacítce kles,# až ke čtyřicítce se vznes.# $ # Jsem usedlý obézní poeta,# nepomáhá mi ani krabičková dieta.# Rozhodl jsem se proto nezvratně ještě dnes,# registrovat se na pražský Obezitologický kongres.# $ # Jak by situaci komentoval paleolitický sběrač-lovec?# Nejspíš že přichází lidské evoluce prapodivný konec…# $ # Vysvětlivky# **Body Mass Index **(z angličtiny, zkratka BMI), index tělesné hmotnosti. Jde o poměr hmotnosti člověka (v kilogramech) a druhé mocniny jeho tělesné výšky (v metrech). BMI zavedl v 19. století belgický matematik, sociolog a antropolog Lambert Adolphe Jacques Quételet (1796–1874). Zdravý člověk má BMI mezi 18,5 a 25 kg/m2, i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s podváhou. Osoba s BMI přes 25 kg/ m2 je chápána jako osoba s nadváhou, osoba s BMI přes 30 kg/ m2 je považována za obézní. BMI nad 40 kg/ m2 je považováno již za riziko vážného onemocnění. Podle statistických údajů v České republice zápasí 40 % obyvatel s obezitou. Podle jiných pramenů je 60–65 % Čechů obézních. Statistiky OSN hovoří o celosvětové epidemii obezity, ale v postoji k obezitě existují značné kulturní rozdíly. V kulturách, kde panuje obecně nedostatek potravy, může být obezita považována za projev dobré životní úrovně a za znak krásy. V moderní západní kultuře, kde je nadbytek potravy a bohatí a úspěšní lidé si mohou dovolit být štíhlí, je obezita vnímána spíše negativně. U zvířat v přírodních podmínkách je obezita vzácná, obvyklá je u domácích zvířat, jako je prase, pes nebo kočka, která mohou být v důsledku zacházení svých chovatelů překrmená a strádat nedostatkem pohybu. # **lovecko-sběračská ekonomika**, způsob ekonomiky (subsistenčních aktivit), který zahrnuje vyhledávání a zaopatřování vhodných planě rostoucích rostlin a divokých živočichů a jejich sběr a lov, bez významné opory v domestikovaných druzích živočichů a rostlin. Lovci-sběrači byli relativně mobilní, aby v daném přírodním prostředí zajistili dostatečné zdroje pro udržení populace. Populační hustota lovců-sběračů byla 60krát až 100krát menší než hustota zemědělských populací. Velikost skupiny se pohybovala mezi 10 a 30 jedinci, mohli však sezónně vytvářet dočasné větší skupiny nad 100 lidí, pokud byl v dané době dostatek zdrojů. Sídliště lovců-sběračů byla stálá, dočasná nebo nějaká jejich kombinace, často byla využívána přírodní útočiště, přičemž zpravidla platí, že čím byla sídliště stálejší, tím byly stabilnější a pevnější příbytky. Po více než dva miliony let evoluce člověka v paleolitu to byla pravděpodobně jediná ekonomika. Oblasti osídlené lovci-sběrači se od neolitu neustále zmenšovaly pod tlakem rostoucích zemědělských a pasteveckých komunit. Lovci-sběrači buď přijali nové ekonomické modely, nebo se posunuli dále. Oblasti dnes užívané lovci-sběrači jsou převážně v místech nevhodných pro zemědělské využití. Pro lovce-sběrače je typická rovnostářská sociální struktura, což platí především pro mobilnější skupiny. Mobilita a nutnost nést s sebou svoje věci nedovoluje kumulaci majetku, který by byl podkladem společenských nerovností. Obecně pro lovce-sběrače platí dělba práce podle pohlaví, kdy muži převážně loví a ženy především sbírají rostlinnou potravu, z této generalizace však existuje řada výjimek a míra uplatnění této dělby je také případ od případu jiná. Původní představa (Thomas Hobbes [1588–1679] aj.), že lovci-sběrači žijí život „osamělý, chudý, nepříjemný, brutální a krátký“ byla překonána. Antropologická data naznačují, že lovci-sběrači pracují mnohem méně a mají mnohem více volného času, než běžný příslušník industriální společnosti.# **krabičková dieta**, jeden z druhů redukčních diet. Funguje na principu pravidelného dávkování dieteticky upraveného jídla, přičemž strávník nesmí jíst nic jiného. Cílem je přimět konzumenta, aby jedl v pravidelných intervalech (zpravidla pětkrát denně) malé množství „zdravého jídla“ místo toho, aby konzumoval jen třikrát denně velké porce. Výrobou a rozvozem krabičkových diet až k „ústům příjemce“ se v blahobytných zemích euroamerické civilizace zabývají specializované firmy; tento byznys roste přímo úměrně s rostoucí obezitou.