Pílil od láhve k láhvi,
pilně pil,#

pilněji než včela
přenášejíc pyl.#

$

#
Není
to pivo, kdo je na vině,#

píli a vůli utápí kvůli
medovině.#

$

#

Vysvětlivky#
**medovina**
(řecky: //methy//,
staroindicky: //madhu//,
„opojný nápoj, víno“), alkoholický nápoj vznikající
fermentací medového roztoku (medu,
vody, bylin a koření). Medovina obohacená o koření
(vanilka, zázvor, muškátový oříšek atd.) se označuje jako
//metheglin//.
Ovocná medovina vzniká v případě, že je část vody
nahrazena čerstvě vylisovanou ovocnou šťávou, takto vzniklý
nápoj bývá nazýván //melomela//.
Rozličné varianty medoviny se objevují napříč kulturami.
Nejstarší doklad medového nápoje pochází z období kolem
roku 7 000 př. n. l. z Číny (provincie Che-nan); jednalo se
o fermentovaný nápoj z medu, rýže
a ovoce. Počátky výroby medoviny v Evropě
jsou datovány do období neolitu.#

**pivo**,
nápoj s nízkým obsahem alkoholu, vyráběný z praženého
ječmene, který se po přípravě máčením a zahříváním,
kdy se oddělují zrna od plev a uvolňují se přírodní cukry
obsažené v rostlině, suší v sušicí peci; vzniklý
slad se rozemele na prášek, smíchá se s horkou vodou, tím
vzniká rmut a po čeření sladina. Sladina se vaří
s chmelem, který dodá nejen hořkost a aroma, ale také
pivo konzervuje. Takto vzniklá mladina se poté zchladí, smíchá
se s kvasinkami a nechá se kvasit, čeřit a zrát.
Při kvašení se cukry mění na alkohol a oxid uhličitý.
Různé druhy piva se pak liší typem kvasinek a odlišnou
dobou kvašení. Někdy jsou při výrobě piva užívány i jiné
suroviny jako pšenice, rýže, kukuřice a mnoho typů
dochucovadel. Pivo má obvykle 2–4 % alkoholu. Výroba a požívání
piva má dlouhou tradici. Například v Sumeru patřilo již ve
3. tisíciletí př. n. l. k běžným nápojům; vařilo se
nejméně osm druhů piv ječmenných, osm druhů pšeničných a tři
druhy míchaných piv. Pivo bylo dokonce součástí každodenní
naturální mzdy pro muže i ženy. V //Eposu
o Gilgamešovi// se z divocha
Enkidua stal civilizovaný člověk teprve po požití piva
a chlebových placek a po milování s nevěstkou:
„Nevěstka ústa svá otevřela / a pravila k Enkiduovi:
/ ,Jez chléb, Enkidu, / to patří k žití! / A pivo pij,
jak zvykem je v zemi!‘ / Chléb jedl Enkidu, / až do plna
syta / a piva pil / sedmero džbánků. / Rozjařila se mysl
jeho a počal zpívat. / Zaplesalo srdce jeho, / tvář se mu
rozzářila. / Omyl vodou / své zarostlé tělo, / pomazal olejem, /
v člověka se změnil.“