Z cizoložství obviněna žena,# aniž přistižena,# do vody namočena.# $ # Tak rozhodl Chammurapi král# a úkon ten nazván ordál.# $ # Z téhož muž obviněn,# když přistižen,# slul jako přítel žen.# $ # Hezké časy,# nevrátí se asi…# $ # Vysvětlivky# **Chammurapiho zákoník**, zákoník babylonského panovníka Chammurapiho (vládl 1792–1750 př. n. l.); nejrozsáhlejší dochovaná mezopotamská právní památka. Obsahuje reliéf s králem a bohem, prolog, 282 zákonných ustanovení a epilog. Předpisy regulují různé oblasti hospodářského a společenského života, omezují moc kněží v soudnictví a dobu dlužního otroctví. Sociálně rozlišuje tři skupiny obyvatel: plnoprávné občany, občany závislé na paláci, který jim pronajal nebo dal půdu za určitou službu, a otroky. Chammurapiho zákoník je vytesán klínovým písmem na 2,25 m vysoké čedičové stéle, která byla nalezena při výkopech v Súsách, kam byla ve 12. století př. n. l. odvlečena Elamity jako válečná kořist; dnes uložen v Louvru (Paříž, Francie).# **ordál** (z germánských jazyků, „boží soud“), prostředek, který byl na starověkém Předním východě, ve starém Egyptě i jinde používán při řešení různých sporných záležitostí. Jeho princip spočíval v tom, že se lidé pokoušeli vejít ve styk s božstvy, která jim měla sdělit své rozhodnutí ve sporné věci. Nejznámější je tzv. vodní ordál, který je doložen v soudní praxi starověké Mezopotámie. Jako důkazní prostředek se používal již ve 3. tisíciletí př. n. l. a objevuje se rovněž v Chammurapiho zákoníku (1792–1750 př. n. l.). Přesný způsob, jakým byla tato zkouška prováděna, není znám. Osoba, která podstupovala vodní ordál, musela zřejmě skočit do řeky a pokud zůstala naživu, byla pokládána za nevinnou. Podle zákoníku Chammurapiho se musela vodnímu ordálu podrobit žena, jež byla obviněna z cizoložství, aniž by však při něm byla přistižena. Rovněž osoba, která byla nařčena z čarodějnictví, musela prokázat svou nevinu vodním ordálem. Ordál byl užíván i v evropském prostředí, zejména v raném středověku; vedl k zjištění viny či neviny obžalovaného, nemohl-li obžalovaný podat jiný důkaz o své nevině – o právu rozhodovala „vůle boží“ (zkoušky ohněm, vodou, přechod po rozžhaveném železe, souboje obou stran s tím, že ten, kdo byl v právu – zvítězil). Zpočátku „boží soud“ podporovala církev, od 13. století byl omezován, zanikl počátkem 15. století (u nás jej vymýtila husitská doba). Upalování čarodějnic nebo jejich topení je rovněž pozůstatkem božích soudů a víry v očistnou sílu plamene či vody.