Dlouho jsem měl život na draka,# za všechno mohla hliněná ostraka,# potvrdila proti mě vylhané podezření:# prý ohrožuji lidově demokratické zřízení!# $ # Vyhnán jsem byl z obce ven a bezcílně bloudil po kraji,# konečně jsem šťastně zakotvil – v lidově demokratické Koreji.# Jsem teď poradcem milovaného Nejvyššího vůdce Kim Čong-una,# v zemi, kde včera již znamená zítra a slunce poeticky nazývá se luna.# $ # Pozdě nyní bycha honí moji někdejší athénští spoluobčané,# jejich lukrativní nabídky narážejí na moje jasné Ne!, ze zásady neměnné.# Stačí totiž jen vyslovit nejdražší jméno korejského soudruha Kim Čong-una,# tu všechny kosti, klouby, nervy, cévy ožijí a celé mé tělo je jak Paganiniho struna.# $ # Vysvětlivky# **Kim Čong-un** (8. 1. 1983 nebo 1984), severokorejský politik a státník; od 29. 12. 2011 Nejvyšší vůdce Korejské lidově demokratické republiky.# **ostrakismus** (z řečtiny: //ostrakon//, „střep“, //ostrakismos//, „střepinový soud“), 1. původně střepinový soud ve starověkých Athénách, zřízený roku 507 př. n. l. Kleisthenem na ochranu proti pokusům o tyranidu. Občané minimálně jednou do roka hlasovali, zda podle jejich soudu není ohrožena demokracie. Bylo-li hlasování pozitivní, pak v druhém hlasovacím kole každý napsal na hliněný střep //(ostrakon)// jméno toho, kdo podle jeho názoru demokracii ohrožuje. Pokud se sešlo alespoň 6 000 hlasů (střepů), seřadily se podle jmen a ten, kdo byl zmíněn nejčastěji, byl nucen odejít na deset let do vyhnanství. Ostrakizovaný občan však nebyl zbaven cti ani občanských práv – šlo o vyloučení jedince ze společnosti anonymním rozhodnutím většiny, bez obvinění, bez možnosti obhajoby a odvolání. Střepinový soud se naposledy konal v roce 417 př. n. l.; 2. (sociologie) jedna z forem sociální kontroly; společenský mechanismus vylučující z kolektivu jedince, který nedodržuje společenské normy (jedinec nedostatečně vůči společnosti konformní). Vyloučení může být vnější, formální (vyhoštění) i vnitřní (odmítnutí s jedincem komunikovat).# **ostrakon** (z řečtiny: //ostrakon// [plurál: //ostraka//], „střep“), řecké označení běžného psacího materiálu v oblasti starověkého Předního východu, ve starověkém Egyptě, v antickém Řecku a v dalších civilizacích starověku – střepů hliněných nádob a úlomků vápence; sloužil jako psací látka k zachycení méně důležitých záležitostí, případně k písemnému potvrzování zaplacených dávek a daní nebo při hlasování. Kovových nádob bývalo málo, téměř všecko nádobí bývalo z vypálené hlíny. Když se rozbilo, užívalo se střepů běžně na poznámky, vzkazy i dopisy, například samařská //ostraka//, lakíšské dopisy atd. V Athénách se užívalo střepů jako hlasovacích lístků při //ostrakismu//, tj. při hlasování, kdo je považován za nebezpečného státu a má odejít do vyhnanství; proto sloveso //ostrakizein// nabylo významu „poslat do vyhnanství“. I když se v helénistické době obecně rozšířil papyrus, původem z Egypta, i pergamen, původem z maloasijského města Pergamu, zůstávaly střepy dlouho a prakticky všude nejlacinějším a nejdostupnějším psacím materiálem. Písmo se na střepy někdy jen vyškrabávalo, častěji však psalo inkoustem, vyrobeným ze sazí.# **Paganini**, Niccolò (27. 10. 1782, Janov, Itálie – 27. 5.1840, Nice, Francie), italský hudební skladatel, houslista a kytarista; bývává považován za největšího houslového virtuosa všech dob.