Osvětim – otevřená rána v řádu lidského bytí,# jak Martin Buber cítil, zeje tu před námi nadosmrti.# Lidskost totiž skončila v pekle Osvětimi,# já, ty, on, my…# $ # „Grüß Gott,“# Lot.# $ # Vysvětlivky# **Buber**, Martin (8. 2. 1878, Vídeň, Rakousko – 13. 6. 1965, Jeruzalém, Izrael), německý židovský filozof, filozof náboženství, spisovatel, pedagog. Značnou část svého mládí strávil u svého děda v Lembergu (dnešní Lvov, Ukrajina), v roce 1896 se vrátil do Vídně, kde studoval filozofii u Wilhelma Diltheye a Georga Simmela, věnoval se též studiu dějin umění nebo filologie. Jako profesor filozofie působil nejdříve na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem (1924–1933), kde existovala jediná katedra židovské filozofie a etiky v Německu. V roce 1898 se stal členem sionistického hnutí, aktivní propagátor tzv. kulturního sionismu. Po nástupu nacismu k moci musel odejít z univerzity, pracoval spolu s Franzem Rosenzweigem na překladu hebrejské bible do němčiny (dokončeno 1961). Roku 1935 opustil Německo a odešel do Jeruzaléma, kde získal místo profesora sociální filozofie. Buber náleží k tzv. dialogickému existencialismu: dialog je základní princip mezilidských vztahů, vzájemné naslouchání zakládá respekt k druhému člověku. Dialogičnost platí i v náboženské rovině; vztah mezi Já (lidským subjektem) a Bohem (věčným Ty) byl pro Bubera východiskem pro interpretaci bible a pro komparaci židovství s křesťanstvím. Významné jsou Buberovy spisy o chasidismu. Česky vyšlo například: //Tři řeči o židovství//, 1912; //Já a ty//, 1969; //Chasidská vyprávění//, 1990.# **bytí**, život, existence; nejširší společné označení pro všechno, co jest. Filozofie podle Platóna (427–347 př. n. l.) začíná údivem nad tím, že něco jest, nad zázrakem bytí. Nejstarší filozofové se pokoušeli vyzkoumat původ bytí a pokládali za něj některý z živlů, případně boj anebo zásah demiurga. Křesťanská filozofie ztotožnila bytí se stvořením a pokládala je za dílo Boží. V novověku otázku bytí zastínila otázka jistého poznání (René Descartes [1596–1650]), později historického dění a vznikání (Georg W. F. Hegel [1770–1831]). Ve 20. století otázku bytí – včetně rozdílu mezi „být“ a „být nějaký“ nebo „být něčím“ – obnovil německý filozof Martin Heidegger (1889–1976), který rozlišil zejména různé způsoby bytí. Na rozdíl od předmětů, které jsou nám po ruce a slouží k něčemu, a od těch, které se v našem světě pouze vyskytují a které nezaujatě pozorujeme, je člověk bytím na světě, jemuž o toto jeho bytí neustále jde, jemuž na něm záleží. Problematikou bytí se zabývá filozofický obor ontologie.# **Grüß Gott** (z němčiny), pozdrav pánbůh.# **Lot**, synovec Abrahamův, syn jeho bratra Hárana (Gn 11,31; 12,4), který s ním odešel z mezopotamského Cháranu (Charrán) do „zaslíbené země“ (Gn 12,l nn). Později se od Abrahama oddělil, když neměli spolu dost pastvin, a zvolil si za sídlo Sodomu (Gn 13,1–13). Když upadl do zajetí, Abraham jej vysvobodil (Gn 14). Při zničení Sodomy byl vysvobozen a bydlel se svými dvěma dcerami v jeskyni. Když ty chtěly nezbytně zajistit pokračování rodu, opily otce a měly s ním dva syny, Moába a Amóna, praotce Moábců (//Moáb//, „z otce zplozený“) a Amónovců (//Ben-amí//, „syn příbuzného“). Toto vyprávění snad navazuje na staré rodové pověsti, nedočkavost dcer je tu však postavena do ironického protikladu s trpělivostí Abrahama.# **Osvětim** (polsky Oświęcim, německy Auschwitz), město v jižním Polsku západně od Krakova. V letech 1940–1945 zřídili němečtí nacisté v Osvětimi a okolí 36 koncentračních a vyhlazovacích táborů.; z toho tří hlavních: Osvětim 1 (otevřen v květnu 1940), Osvětim 2, zvaný Birkenau (vyhlazovací s plynovými komorami a krematorii, budován od října 1941), Osvětim 3 (založen 1942). Technicky „efektivní“ zařízení v Birkenau usmrcovalo pomocí jedu cyklon B v komorách upravených jako umývárny se sprchami. Plynových komor bylo 10, krematoria 4 (celkem 36 pecí). Provoz byl zastaven 21. 11. 1944, celé zařízení bylo zničeno a vězňové se přesouvali takzvanými „pochody smrti“ do dalších táborů na západě. Osvětim osvobodila Rudá armáda 27. ledna 1945. Areál těchto táborů se stal součástí světového kulturního dědictví. Koncentrační tábory začali nacisté zřizovat hned po svém nástupu k moci v roce 1933. Prvními obyvateli táborů byli většinou političtí odpůrci a společensky diskriminovaní jedinci (tzv. asociálové, homosexuálové apod.) současně s kriminálními živly. Později tvořili nejpočetnější skupinu evropští Židé a příslušníci jiných etnik na základě ideologického klíče (Romové, Poláci apod.) a také váleční zajatci. Kromě tranzitních táborů a ghett existovalo množství táborů pracovních (Sachsenhausen) a vyhlazovacích (Treblinka) či spojujících jednotlivé účely (Osvětim, Mauthausen). Tábory mnohdy fungovaly také jako zdroje levné pracovní síly pro privátní německé průmyslové koncerny (například Siemens, I. G. Farben), které tak mají svůj podíl na hrůzách holocaustu. Pobyt v nacistických koncentračních táborech nepřežilo téměř 10 milionů lidí (z toho kolem 6 milionů Židů a více než 250 000 občanů Československa [též převážně židovské národnosti]). Na mnoha místech se tábory pod vedením nacistických lékařů a antropologů (Josef Mengele) staly místem lékařských pokusů s lidským organismem (včetně hrůzné vivisekce).