Na východě ďábel, na západě jed,# (orientalismus vs. okcidentalismus)# na jihu výheň, na severu led…# $ # Out of envy.# $ # Není už na světě kout,# kam s tebou uprchnout.# $ # Multikulturní Hongkong# ovládl enigmatický Wong# a obrovitý King Kong.# $ # Mizí mi opora – //stay// [stei],# nepomáhá už# ani taoistická metoda //wu-wej// [無為].# $ # Marně se k oknu dívám,# na východě nesvítá,# jsem sám…# $ # Out.# 外.# $ # Vysvětlivky# **Hongkong** (anglicky Hong Kong, čínsky Xianggang), čínské město a region ve východní Asii u Jihočínského moře; tvoří je hornatý poloostrov Kowloon a skupina ostrovů s členitým pobřežím. Od 20. let 19. století využívali Hongkong britští obchodníci s opiem jako přístav. V Číně za této situace drogově závislých na opiu přibývalo, a proto na příkaz císaře bylo v roce 1839 zatčeno kolem 1 600 překupníků a zabaveno přes 1 000 tun opia. Tato opatření vyvolala první opiovou válku, při níž Britové obsadili několik pobřežních měst a v roce 1842 donutili čínskou stranu podepsat tzv. Nankingskou smlouvu. V souladu s touto smlouvou bylo území Hongkongu odstoupeno Velké Británii (vyhlášena korunní kolonie Victoria), na základě Pekingské smlouvy byl v roce 1860 připojen poloostrov Kowloon a roku 1898 pevninská část (tzv. New Territories) s přilehlými ostrovy (pronájem na 99 let). V roce 1997 se na základě „Čínsko-britského společného prohlášení“ z roku 1984 stalo celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou součástí Číny pod názvem Zvláštní správní oblast Čínské lidové republiky Hongkong. Na území 1 103 čtverečních kilometrů žije dnes přes sedm milionů obyvatel (95 % Číňanů), kteří vyznávají buddhismus, hinduismus, islám, judaismus, konfucianismus, křesťanství, taoismus aj. Úředním jazykem Hongkongu je čínština a angličtina, nejrozšířenějším mluveným jazykem je však kantonština. Hongkong patří k nejvyspělejším ekonomickým regionům světa.# **King Kong**, jméno fiktivní postavy obrovského opa údajně pocházejícího z Ostrova Lebek v Indickém oceánu. Jeho příběh byl od roku 1933 několikrát zfilmován. V remaku z roku 1976 je scéna, kdy King Kong poničí část New Yorku. Načež, aby ochránil Dwan (herečku Ann Darrowovou), vyšplhal se na World Trade Center (WTC; Světové obchodní centrum), kde byl zabit výstřely z útočících amerických letadel. Reálně bylo WTC zničeno o čtvrt století později (v roce 2001) americkými letouny řízenými islamistickými teroristy.# **Na východě ďábel, na západě jed**, název filmu (z roku 1994, remake 2008) hongkongského režiséra Wong Kar Waie (narozen 1958). Film pojednává o bájných šermířích starověku a je ztvárněn jako milostný příběh protkaný tesknou melancholií, v němž legendární hrdinové mezi bitvami vzpomínají na osudové lásky. Na historickém pozadí však tento film (stejně jako jiná Wongova díla z 90. let 20. století) odráží pochmurnou atmosféru z nadcházejícího předání Hongkongu Čínské lidové republice. Bezmocnost bojovníků řešit osudové konflikty přesahující i jejich nadlidské síly odpovídá existenciální úzkosti obyvatel britské kolonie Hongkongu, kteří se museli vyrovnat s událostmi, jež sami nemohli ovlivnit.# **okcidentalismus** (z latiny: //occidens//, „zapadající [slunce], západ; západní země, Západ, Okcident“), myšlenkový konstrukt, který reprezentuje obraz Západu na základě stereotypizace atributů spjatých především s euroamerickou civilizací a židovsko-křesťanským kulturním okruhem. Pojem má jak pozitivní, tak negativní konotace, lišící se v závislosti na ideologickém stanovisku uživatele. Pojetí okcidentalismu ve významové opozici k orientalismu razil například egyptský filozof Hassan Hanafi (narozen 1935), který ve svém monumentálním díle //Muquaddima fi’ilm al-Istighrab// (Úvod do okcidentalismu, 1991) podněcuje arabsko-islámský svět, potažmo třetí svět, aby na sebe nepohlížel prizmatem doktrín Západu, ale vymanil se z jejich vlivu tím, že naopak učiní Západ předmětem vlastního zkoumání. Pojem byl široce zpopularizován knihou Iana Burumy a Avishaie Margalita //Occidentalism: The West in the Eyes of Its Enemies// (2004, česky: Okcidentalismus: Západ očima nepřátel. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005). Autoři tohoto rozsáhlého eseje nacházejí projevy okcidentalismu (odpor vůči Západu, snahy o jeho karikování) v ruském slavjanofilství, japonském nebo německém nacionalismu či obecně fašismu, nacismu, komunismu a islamismu. Za zdroj okcidentalismu jako zášti proti Západu a západnímu výrazu modernity označili intelektuální klima německého romantismu, především v jeho odmítání hodnot systemizovaných Velkou francouzskou revolucí a jejich manifestacemi v podobě racionalismu, liberalismu, sekularismu či kapitalismu. Koncentrát modernity pak z hlediska okcidentalismu představuje městský prostor – výsostně lhostejná anonymní metropole symbolizující pyšný Babylon, město hříchu, které má být zatraceno.# **orientalismus** (z latiny: //oriens//, „vycházející [slunce], východ; východní země, Východ, Orient“), 1. myšlenkový konstrukt založený na evropocentrickém pojetí Orientu (Východu). Pojem, tak jak jej vymezil palestinsko-americký literární historik a kritik Edward Wadie Said (1935–2003), představuje záměrnou kulturní stereotypizaci Orientu a jeho obyvatel vytvořenou prostřednictvím vědecké a krásné literatury západními badateli a literáty. Podle Saida byl Východ západními orientalisty účelově schematizován ve snaze jej dehumanizovat, redukovat na pouhý objekt vědeckého bádání s úmyslem ideologicky podpořit mocenské výboje a politické zájmy Západu v dané oblasti. Orient bývá západní optikou orientalismu nahlížen jako výstřední, fatalistický, pasivní, oneirický (snový) či bizarní a jeho obyvatelé jako lstiví, impulzivní, smyslní či nevyzpytatelní. Západ si tak prostřednictvím Orientu vytváří jistou kontrastní ideu potřebnou k vlastnímu sebeurčení. V protikladu k Východu pak vystupuje jako přísně racionální, uspořádaný či harmonicky vyvážený, dle příslušných západních měřítek tedy superiorní. Tyto projekce Západu napomohly stvořit kulturní konstrukci, kterou Said nazývá „orientalizovaný Orient“. Za kategorii stojící k orientalismu v opozici bývá považován okcidentalismus; 2. evropský umělecký trend reflektující prostředí, atmosféru či dějiny zemí především Blízkého východu a Středního východu či přímo napodobující výtvarné umění, architekturu a hudbu těchto zemí. Za nejznámější bývá považována malířská škola „orientalismu“ z 19. století. Umělecké zobrazení Orientu ponechávalo evropským umělcům kýženou volnost ve ztvárnění zvolených motivů. Kupříkladu jistý stupeň sexuální otevřenosti, který by v soudobé Evropě sám o sobě pobuřoval, byl takto považován za společensky přijatelnou adekvátní výpověď o exotickém životě „smyslných Orientálců“. Orient tak Evropě leckdy zrcadlil její vlastní potlačené či zakázané aspirace.# **out** (z angličtiny), 1. ven, venku; 2. vyloučen ze hry, z práce, z módy apod.# **out of envy** (z angličtiny), ze závisti.# **remake** (z angličtiny), nové natočení staršího úspěšného filmu.# **stay** (z angličtiny, výslovnost: stei), 1. opora, podpěra; 2. zdržovat se; 3. bydlet; 4. podepřít; 5. zastavit, zarazit.# **wu-wej** (z čínštiny: 無為), „nezasahování“, „nejednání“, základní zásada taoistické životní filozofie. Ze všech čínských škol to byli právě taoisté, kteří nejvíce věřili v existenci zlatého věku před dávnými lety i v možnost jeho znovunastolení. Avšak z archeologie pravěkých společností i z etnologie takzvaných přírodních národů víme, že to je značně idealizované, nereálné pojetí. A stejně nereálné a zjednodušené, alespoň z hlediska fungování společnosti jako celku, byly prostředky, které taoisté navrhovali k uskutečnění spravedlivého světa (jakkoli je taoismus v jiných ohledech složitou a sofistikovanou filozofií). Zakladatel taoismu, Lao-c’, který žil v 6. století př. n. 1., a jeho pokračovatel Čuang-c’ (asi 380–320 př. n. 1.) prohlásili za základní metodu směřování k zlatému věku právě //wu-wej//. Pojem //wu-wej// objasnil Čuang-c’ v jednom ze svých traktátů pomocí četných přirovnání: „Pokud je v zemi mnoho neužitečných věcí, lid chudne. Jestliže má lid mnoho ostrých zbraní, vzrůstá v zemi nepokoj. Je-li mezi lidem mnoho dovedných mistrů, množí se drahocenné předměty. Když se rozšiřují zákony a příkazy, roste počet zlodějů a lupičů. Moudrý člověk proto praví: Nebudu-li zasahovat, lid se bude sám měnit. Budu-li klidný, lid sám se bude spravovat. Budu-li nečinný, lid sám zbohatne. Jsem-li prost vášní, lid se stane ctnostným.“ Podle taoistů má člověk odvrhnout falešné hodnoty a vymoženosti civilizace, řídit se přirozeností prvních lidí a zákonů, které jsou vlastní samé přírodě. Nemá jednat, nýbrž hloubat a poznávat prazáklad všeho //(tao)// a stále se vnitřně zdokonalovat.