Být tak svým pánem# nebo bohem Panem# milovat nymfu Echu# ležet s ní v mechu# a naslouchat echu…# $ # Jenže jsem kmán,# ovládá mě můj pán,# jemuž jsem oddán.# Jsem jeho ozvěnou,# chodím mu za ženou.# $ # Panem et circenses,# včera jako dnes…# $ # Vysvětlivky# **echo** (z řečtiny: //eché//, „hluk, zvuk“), 1. (knižně) ozvěna; 2. (hudba) opakování motivu s nápadně zmenšenou silou na způsob ozvěny; 3 (hovorově) znamení, upozornění (dát někomu echo).# **Echó**, lesní nymfa, kterou ztrestala bohyně Héra za to, že ji vždy zdržovala, aby nemohla přistihnout svého záletného manžela Dia při jeho milostných pletkách s lesními nymfami. Héra jí odňala dar řeči a Echó mohla jen opakovat poslední slova z toho, co slyšela. Další neštěstí stihlo Echu, když poznala Narkissa, syna říčního boha Kéfísa a nymfy Léiriopy. Zamilovala se do něho, ale Narkissos měl rád jen sebe a svou vlastní krásu. Echó se kvůli tomu tak trápila, že z ní nakonec zbyl jen její hlas, který zaznívá v horách a propastech a v lesích. Uvádí se také, že Echó byla milenkou boha Pana, neboť i při jeho slavnostech zněla v lesích a horských údolích ozvěna.# **Pan**, bůh lesů, lovců a pastýřů, syn boha Herma a nymfy Dryopy. Narodil se napůl ve zvířecí podobě s kozlíma nohama, růžky a bradkou. Tento vzhled jeho matku natolik poděsil (panický strach), že od něj utekla. Pro posměch bohů nemohl zůstat ani na Olympu, a tak se skryl v arkadských lesích. Když vyrostl, hlídal stáda, pískal si při tom na píšťalu a občas děsil osamělé pocestné. Zábavu nalézal ve společenství bujných satyrů a nymf. Stal se téměř jedním z nich, ale sblížit s nymfami se mu nedařilo. Když před ním prchla Sýrinx a změnila se v rákos, vyrobil si z jeho spojených stvolů nový typ píšťaly (Panova flétna). Úspěch měl jedině u Echó, která ho musela provázet jako ozvěna. Apollóna naučil Pan věštit. Athéňané věřili, že vystrašil Peršany během bitvy u Marathónu v roce 490 př. n. l., a proto mu postavili svatyni v jeskyni pod Akropolí. V Římě se stejné oblibě jako Pan těšil jeho protějšek Faunus.# **panem et circenses** (z latiny), chléb a hry (Decimus Iunius Iuvenalis [50 až po roce 127], římský spisovatel; nejvýznamnější římský satirik, kritik společenských poměrů i morálních zvráceností soudobé římské společnosti; tímto kritickým šlehem v díle //Satiry// postihl situaci v Římě za císařství, kdy pozornost občanů byla od politických událostí odpoutávána bezplatným rozdělováním obilí a pořádáním nákladných vzrušujících her v cirku).