Všemocný „socialistický“
incký stát#

se rozhodl o blaho všech
občanů dbát.#

Občanskou povinností bylo
oženit se a vdát,#

když to muž nezvládl do
dvaceti, zasáhl stát.#

$

#

„Panna a panic!#

Je mi z vás na nic,#

to nepardonuji ani za nic!“#

znechuceně
odfrkl si tuki-ru-kuk.#

„Podejte mi oba ruce, už
ani muk!“#

$

#

„Tady
máš, tuki-ru-kuku,#

moji neposkvrněnou ruku,“#

řekla naoko zkroušeně
panna,#

neboť byla už kýmsi
obtěžkána.#

$

#

A v duchu si pomyslela#

s ulehčením a zvesela:#

bude tedy zajištěná
maminka,#

ach, jak moudrý je náš
inka.#

$

#

Vysvětlivky#

**inka**,
titul vládce (odpovídající českému pojmu „král“,
„panovník“) inckého státu (říše). vznikajícího od 10.–11.
století a navazujícího na tíwanackou říši. Inckou říši nesl
národ Kečuů (Inků) (dnes nejpočetnější indiánské etnikum
celé Ameriky) a etnika jimi postupně podrobená. Těmito
společensky a materiálně nejvyspělejšími předkolumbovskými
Peruánci vyvrcholil domácí americký vývoj, ale skoro všechno,
čeho indiáni vlastními silami dosáhli, vzalo pak náhle za své v
zápase se španělskými conquistadory ve 20. letech 16. století.
Zdá se, že incká říše byla jedním z nejlépe
organizovaných státních útvarů v tehdejším světě.
Bezchybně fungující administrativní hierarchie
se vyznačovala jednoduchostí. Říše byla rozdělena do čtyř
provincií: severozápadní (Ekvádor, severní a střední
Peru), jihozápadní (jižní Peru), východní (východní Peru)
a jihovýchodní (náhorní plošina, jezero Titicaca, převážná
část Bolívie, severozápadní Argentina a severní Chile).
Toto rozdělení vyjadřoval i oficiální kečuánský název
inckého státu – //Tahuantinsuyu//,
„Země čtyř částí“.#

**tuki-ru-kuk**
(z kečujštiny: //tuki-ru-kuk//,
„ten, kdo všechno vidí“), úředník
v inké říši, který kontroloval a prováděl sňatečnou
politiku státu. Oženit se a vdát a
přivést na svět potomky (příští pracovní síly a vojáky)
bylo totiž v incké říši občanskou povinností. Muž
měl při výběru partnerky relativně volnou ruku. Když
si však mládenec do dvaceti let věku a dívka do osmnácti let
nevybrali životního partnera sami, zasáhl všemocný incký stát.
V určený den se museli všichni svobodní muži a svobodné
dívky vymezené věkové kategorie dostavit do krajského města a
//tuki-ru-kuk//
podle vlastního uvážení vytvářel
z doposud svobodných manželské páry. Proti takovému
„vynucenému sňatku“ nebylo odvolání.