Moje brizantně bizarní poetika# hodna je sofismat řeckého sofistika.# Občas mě i paragrafie přepadne,# napíšu něco dobře, špatně to dopadne.# $ # Až konečně dospěju a dospěji do stadia agrafie,# zpracuji, vypouštěním písmen, české právní teorie.# Paragrafy paragramy nahradí, což vůbec nevadí,# zkrátí se text, nesrozumitelnost zůstane bez vady.# $ # České právo je však překonáno právem Evropské unie,# na ně jsem krátký, to samo je zosobněním paragrafie.# $ # Vysvětlivky# **agrafie** (z řečtiny: //a-//, předpona označující „opak, zápor, chybění, ne-, bez“ a //grafein//, „psát“), porucha schopnosti psát způsobená poškozením funkce určité oblasti mozkové kůry.# **paragraf** (z řečtiny: //paragrafos; hé paragrafos grammé//, „značka napsaná vedle“), oddíl v zákonech, nařízeních, odborných spisech apod.# **paragrafie** (z řečtiny: //para//, „vedle“ a //grafein//, „psát“), příznak agrafie projevující se psaním jiných než zamýšlených slov nebo písmen; částečné porušení schopností správně provádět úkony písmohybné (grafomotorické). „Osoba majíc aneb chtíc napsati nějaké slovo dopouští se různých nedopatřeni a přehmatů. Do písma vtrušují se jí písmenka, slabiky i celá slova nepřístojná, tak že při značnějším stupni této vady písmo může státi se zcela nesrozumitelným. To platívá někdy jen o písmě z paměti, někdy o písmě diktovaném, někdy o písmě opisovaném a někdy o písmě jakémkoli, a může se týkati i všelikých jiných písemných značek početních, hudebních not atd.“ (//Ottův slovník naučný//, devatenáctý díl, Praha: J. Otto, 1902, str. 200).# **paragram** (z řečtiny: //paragramma//, „přepsání“; vyvozeno z Aristotela, //Rétorika//, 3, 11, kde se mluví o //Ta para gramma skómnata// „žerty písmem“), slovní hříčka vznikající záměnou nebo vypuštěním písmena(a). Například žertovná nebo posměšná změna jména vzniklá nahrazením jednoho písmene jiným: //Caldius// (vínem rozehřátý, od //caldus//, „teplý“) //Biberius// (opilec, od //bibere//, „pít“) //Mero// (piják vína, od //merum//, „víno nesmíšené vodou) místo //Claudius Tiberius Nero// (římský císař, který vládl v letech 14–37 n. l.). Jiný příklad: paragra//f///paragra//m//; také touto záměnou písmene vzniknou termíny s výrazně odlišným významem, ale v případě spleti a nesrozumitelnosti českého práva nebo práva Evropské unie je možná termín „paragram“ ještě výstižnější než „paragraf“ (i když také ten „míří vedle“). Následují paragramy od „A do Ž“, které končí, pro dnešní feministický věk, věru, příznačně (žena/fena), zatímco feministky, například PhDr. Evu Ferrarovou, Ph.D., nebo PhDr. Adélu Šeredovou-Purschovou nepochybně potěší paragram „femina/mamina“, obojí pohlaví pak sdružení dvou paragramů: muž/kuš + žena/fena: alík/amík, balík/malík, candát/mandát, četař/metař, data/vata, Ema/Eva, fízl/řízl, gáže/maže, husa/pusa, chalan/galán, Ivan/IBAN, Jana/Dana, katan/satan, louka/mouka, milá/pila, muž/kuš, nůž/muž, opar/opál, pocestný/počestný, poslanec/posranec, psanec/psavec, runda/bunda, řepa/Pepa, silný/pilný, šašek/Vašek, táta/máta, ujme/uzme, umyl/omyl, vůl/kůl, war/var, xaver/hever, Yeti/jetý, zítra/mitra, žena/fena.# **poetika** (z řečtiny přes latinu: //poeta//, „tvůrce, básník“), 1. nauka o výstavbě a tvaru literárního díla a jeho vývoji; 2. souhrn uměleckých prostředků a zásad určujících styl určitého směru, autora nebo literárního díla.# **sofisma** (z řečtiny: //sófisma//, „úskok, chytrý výmysl“), logicky nesprávný soud, závěr, důkaz, vydávaný za správný.# **sofisté** (z řečtiny: //sofizó//, „učím nějakému umění, dovednosti“), řecká škola řečnictví a aplikované filozofie, jež se hlavně zabývala rétorikou, argumentací a jazykem. Platónova ostrá kritika hlavních představitelů (Gorgiás, Prótagorás) vtiskla celému směru hanlivý přídech, takže „sofistika“ dnes znamená lstivý a neplatný argument. Sofista Antifon (asi 480–411 př. n. l.) odlišil lidský konvenční zvyk či zákon //(nomos)// – předepisující například speciální zacházení s osobami urozenému původu – od zákonu přírody //(fýsis)//, což lze považovat za proto-představu konceptu rozpracovaného později přirozeně-právní teorií.# **sofistika** (z řečtiny: //sófisma//, „úskok, chytrý výmysl“), vědomé užívání sofismat, tj. klamných argumentů uměle a často i řečnicky zastřených. Mistry v těchto logických úskocích byli sofisté hlásající relativnost pravdy i moc řečnického umění dokázat či vyvrátit jakékoliv tvrzení.