Chtěl jsem být vždy persona
grata#

a v oblibě překonat i
politika Ráta.#

$

#

Jenže z politika Ráta
se stala persona non grata,#

usoudil jsem, že i mě by
mohla postihnout ztráta.#

$

#

Má filozofie personalismu
byla chybná, uznávám,#

sypu si popel na hlavu, v noci
téměř nespávám…#

$

#

Budu raději persona sine
ambitione,#

zmizím pěkně po anglicku,
zůstanu one.#

$

#

Vysvětlivky#

**one** (z angličtiny,
výslovnost: wan), sám; jeden; jediný; první.#

**persona grata** (z
latiny), osoba milá, oblíbená, vítaná.#

**persona non grata** (z
latiny), osobnost nemilá, neoblíbená, nevítaná (v diplomacii
osoba, jejíž pobyt v zemi není žádoucí).#

**persona sine ambitione**
(z latiny), osoba bez ctižádosti; osoba bez naděje na úspěch
v právu.#

**personalismus**
(z latiny: //persona//,
„osoba, obličej; bytost; identita; škraboška; maska“), 1.
moderní filozofický směr, zdůrazňující význam neopakovatelné,
jedinečné lidské osoby (bytosti) jako nositele lidských vztahů,
hodnot svědomí, viny atd., často ve spojení s křesťanským
a židovským viděním člověka. Osoba se může k něčemu
zavázat, může se stydět, může svědčit a ručit za něco.
Je schopna lítosti, důvěry, lásky. Personalismus stojí
v protikladu jak k individualismu, který podceňuje význam
vztahů, tak zejména proti kolektivismu, který osobu přehlíží,
nebo dokonce ničí. Hlavní představitelé: Nikolaj Alexandrovič
Berďajev (1874–1948), Maurice Blondel (1861–1949), Martin Buber
(1878–1965), Jean Lacroix (1900–1986), Emmanuel Levinas
(1906–1995), Gabriel Marcel (1889–1973), Jan Patočka
(1907–1977), Max Scheler (1874–1928) aj.; 2. psychologické
učení, podle něhož člověk není jen složeninou prvků, ale
celistvou bytostí (personou) neoddělitelnou od prostředí.