Nejsem líný,# mluví za mne činy:# „Nulla dies sine linea“,# moje základní životní idea.# $ # Chovám se jako malíř Apellés,# jenž zůstává slavným od antiky dodnes.# $ # Žádní ševci, nýbrž ti nejlepší literární vědci# jsou úspěchu mého celoživotního díla věrohodní svědci.# $ # Prý „Finis coronat opus“,# uznávám: mají skvělý vkus…# $ # Vysvětlivky# **Apellés** (2. polovina 4. století př. n. l.), podle tradice nejslavnější řecký malíř. Žádné z jeho děl se nezachovalo, víme o nich jen z literárních památek. Stal se portrétistou Filippa II. a Alexandra Velikého. Jeho nejslavnějším obrazem byla //Afrodíté anadyomené// (Afrodíté vynořující se z vln), k níž mu byla modelem hetéra Frýné. V novověku se k tomuto tématu vrátil Tizian (po roce 1530), z moderních českých sochařů si je vybral například Vincenc Makovský nebo sklářští výtvarníci Jaroslav Svoboda a Aleš Vašíček. Apellés rovněž ztvárňoval alegorická témata, například //Pomluvu//. Toto téma v novověku inspirovalo Albrechta Dürera, Sandra Botticelliho a Raffaela. Ve výkladu, který Apellovi věnoval Plinius Starší (23–79) ve svém díle //Naturalis historia//, je zachycena také jeho zásada „ani den bez čárky / řádky“ (latinsky: „nulla dies sine linea“) a příslovečným se stal i jeho výrok, jímž odsoudil kteréhosi ševce pokáravšího obutí jím namalované postavy, což mu dodalo sebevědomí ke kritice celého díla: „ne sutor supra crepidam (iudicet)“, tedy: „ať švec nesoudí výš než botu“ neboli české „ševče, drž se kopyta“.# **Finis coronat opus** (z latiny), Konec korunuje (celé) dílo; Konec dobrý, všechno dobré.# **pisálek**, hanlivé označení grafomana, člověka, který je puzen svěřit každou svou myšlenku (spíše pseudomyšlenku) papíru či jinému nosiči informace a šířit ji.