Ctrl + cé,# Ctrl + vé# a má dílo hotové.# $ # Kecal z „Prodané“ pěje dnes nanovo:# „Přebral jsem slovo – všecko je hotovo!“# $ # To je přece plagiát!# Nenechte se vysmát,# získal za něj doktorát.# $ # Vysvětlivky# **Ctrl + c**, klávesová zkratka pro funkci „kopírovat data“.# **Ctrl + v**, klávesová zkratka pro funkci „vložit data“.# **plagiát** (z latiny: //plagium//), v dnešním pojetí nedovolené napodobení, přejímání originálního uměleckého nebo vědeckého díla bez udání vzoru nebo autora; dílo takto vzniklé. Ve starověku a ve středověku bylo pojetí originality a tvořivosti odlišné od pojetí dnešního. Napodobení cizího literárního nebo uměleckého díla nebylo protikladem originality. Například Platón (427–347 př. n. l.) soudil, že ústy věštců a básníků promlouvá přímo bůh. Lidé se snažili odejmout ze sebe odpovědnost za nové a dát mu naopak alespoň nádech posvátného. V rétorských školách se žáci cvičili napodobováním literárních vzorů, protože věřili, že napodobováním nejlepších vzorů se získává schopnost přijít na něco podobného. Při uvádění doslovných citátů se očekával přesný údaj o pramenu jen v učených kompendiích., V raném středověku se situace vrátila ke svému počátku, historie se opakovala. Podle bible totiž zlatý věk již byl, nic nového a krásnějšího už být nemůže, jen to, co je staré, je dokonalé a dobro a krása mohou být jedině napodobovány. Renesance začínala obdobně. Umělci okouzleni krásou antických děl, filozofové a vědci strženi brilantností starověkých myšlenek považovali antickou kulturu za vrchol dokonalosti a účel svého konání spatřovali jen v napodobování. Teprve v další fázi se renesance stavěla proti starému, proti napodobování. Na staré se začínalo nahlížet kriticky a samostatně, dosavadní vzory se vyprazdňovaly, ztrácely své kouzlo. Objevil se termín //ingénium//, znamenající lidskou osobitost, nadání, a pak se toto slovo postupně zaměňovalo termínem //génius//, který začínal znamenat nadání originální a výjimečné. Současně se stále více nadání chápalo jen jako schopnost vytvářet nové a originální. Začínalo se pomalu oceňovat nejen dílo, novost a originalita, ale i to, že je člověk slavný. Tam, kde se ale něco oceňuje nad míru, vzniká kult a renesancí počínaje se člověk zindividualizoval a osamostatnil natolik, že byl ochoten převzít na sebe slávu, nyní už bez odkazu na božský původ, a snažil se dokonce vynalézat nové jen proto, aby byl uznáván a ctěn. Být originální už nebylo tak nebezpečné, výhody začínaly převažovat. Nové a originální získávalo směnnou hodnotu a brzy se začínalo platit i falešnými mincemi – vnější originalitou a nefunkční hodnotou. Tempo se zvyšovalo, názory se střídaly, aby mohly ustoupit někdy nikoli lepším, ale aspoň novějším, módnějším. Tomu se právě vysmíval Karel Havlíček Borovský (1821–1856): „Není nad původnost, / každý po ní touží, / lidé chodí přes most, / to já půjdu louží.“# **plagiátor** (z latiny: //plagiarius, plagiator//), kdo se dopustil plagiátu.# **plagiátorství**, tvoření plagiátu.