Za všechno zlo mohou chlapi#

a nebude na světě líp,#

dokud se ženy nepochlapí!#

$

#

Naštěstí už se prý chystá
luzná návnada#

na polapení proradného macha
Ctirada!#

$

#

Vysvětlivky#

**Ctirad
a Šárka**, mytická dvojice českého
dávnověku, námětově těžící z antického mýtu
o Amazonkách a z obecně rozšířené látky
o dívčích válkách, v nichž se ženy pomocí zbraní
a lsti snažily uchovat své nezávislé, popřípadě vůdčí
(matriarchální) postavení. Nejznámějším vyprávěním tohoto
typu v českém prostředí se stalo zpracování Václava Hájka
z Libočan – o krásné Šárce a vladykovi
Ctiradovi (autor jej datuje do roku 742). V tomto příběhu,
který je zaznamenán v //Dalimilově
kronice// a který je též
vzdáleným ohlasem starozákonního mýtu o Samsonovi a Dalile,
se Šárka po domluvě se svými družkami nechala připoutat ke
stromu v místech, kudy měl projíždět Ctirad a jeho
družina. Šárka oklamala lživým vyprávěním a svým luzným
zjevem Ctirada i jeho průvodce. Muži sestoupili z koní,
odložili zbraně a jali se ve stínu stromu popíjet nabídnutou
medovinu. Pro přivolané dívky nebylo obtížné zajmout Ctirada
a pobít jeho průvodce. Ctirad byl popraven na Děvíně, před
zraky Přemyslových bojovníků, kteří se shromáždili
v podhradí. Hájkovy literární mystifikace daly významný
podnět ke vzniku nové mytické tradice a nových symbolických
okruhů. Díky jeho vyprávění jméno Šárka v české
kulturní oblasti začalo působit jako symbol ženské krásy,
lstivosti a proradnosti. Námět ztvárnila řada českých
sochařů a malířů: Mikoláš Aleš, Quido Kocián, Josef
Václav Myslbek, Olbram Zoubek aj.#

**macho** (ze španělštiny,
výslovnost: mačo), chlapskost, asertivně až agresivně maskulinní
způsob chování.