Dosud jsem hrbil hřbet, již není vyhnutí,# vstoupím do neziskového hnutí NESEHNUTÍ.# Napřímím se, a ukážu všem, že jsem práv se prát# za práva životního prostředí i lidí, práva žen i zvířat.# Zítra na brífinku celému světu oznámí mé nezvratné pohnutí# Angličanka Mary Wollstonecraft, mluvčí českého hnutí NESEHNUTÍ.# $ # Vysvětlivky# **NESEHNUTÍ** (zkratka organizace kreativně vytvořená z jejího plného názvu: NEzávislé Sociálně Ekologické HNUTÍ), česká nevládní nezisková organizace; zaměřuje se na řešení lidských práv, životního prostředí, práv žen a práv zvířat. Vzniklo v roce 1997 v Brně odštěpením z Hnutí Duha. Klasické členství v hnutí neexistuje, je nahrazeno termínem „osoba s hlasovacím právem“. Struktura organizace není hierarchická: nejvyšším orgánem je Valná hromada všech osob s hlasovacím právem, která se schází minimálně dvakrát za rok a volí Radu. Rada je statutárním orgánem a volí si ze svého středu jednatele nebo jednatelku spolku. Tři osoby s hlasovacím právem mohou utvořit Místní skupinu. Místní skupina také není hierarchická a formálně ji navenek (a v Radě) zastupuje statutární zástupce nebo zástupkyně. Hnutí soudí, že ekologické i sociální problémy mají společné příčiny a důsledky, a proto se snaží přistupovat k těmto problémům komplexně. Veškerou činnost hnutí vyvíjí nezávisle na stranických a ekonomických zájmech a výhradně nenásilnými prostředky. Aktivisté a aktivistky se zapojují do řešení lokálních problémů i do celostátních či mezinárodních kampaní na ochranu lidských práv i životního prostředí a kladou si za cíl umožnit účast na rozhodování ve veřejných záležitostech těm, jichž se rozhodnutí bezprostředně dotýkají. Součástí činnosti je i pořádání odborných seminářů, veřejných konferencí, přednášek pro veřejnost či pro studenty a studentky základních, středních a vysokých škol, výstav, besed a vydávání informačních publikací. Činnost hnutí se soustřeďuje ve čtyřech programech: Cesta iniciativy, Občanské oko, Společně k rozmanitosti, Ženská práva jsou lidská práva.# **pohnutí**, 1. dojetí, rozechvění; 2. změna polohy.# **Wollstonecraftová**, Mary (27. 4. 1759, Hoxton [dnes Londýn], Anglie – 10. 9. 1797, Londýn, Anglie), anglická feministická myslitelka, spisovatelka, vychovatelka a vzdělavatelka. Propagovala rovnost žen a mužů v legislativě (především aktivní i pasivní volební právo pro ženy) i v rodině. V roce 1784 otevřela vlastní školu pro dívky. Od roku 1787 psala a překládala pro Josepha Johnsona, vydavatele a radikála. U něj se setkávala s pokrokovými lidmi, kteří bojovali, kromě jiného, i za práva žen. Byla ženou anglického spisovatele, politického myslitele a filozofa Williama Godwina. V 80. letech napsala romány //Thoughts on the Education of Daughters// (Myšlenky o vzdělávání dcer, 1787) a  //Mary// (Marie, 1788), v nichž hájí právo ženy na vzdělání. Do veřejného povědomí se však dostala až po Velké francouzské revoluci v roce 1790, kdy reagovala na Burkeho kritiku revoluce a napsala //A Vindication of the Rights of Man// (Na obranu práv člověka/muže), kde obhajuje revoluci, pokrok a rozum. V roce 1792 napsala knihu //A// //Vindication of the Rights of Woman// (Na obranu práv ženy), zásadní text o ženských právech, který se stal jedním z klasických děl feminismu. V této knize Mary Wollstonecraftová útočí na koncept výchovy a vzdělávání dívek tak, jak ho propagoval Jean-Jacques Rousseau, který vycházel z přesvědčení, že žena není schopna sama přemýšlet. Hovoří zde o rozumu a racionalitě, jimiž jsou obdařeni stejnou mírou ženy i muži. Ve světě, v němž žila, byli však rozumem obdařeni pouze muži a proti této myšlence bojovala a snažila se dokázat, že ženy jsou rozumná stvoření a ne pouze oběti svých citů. To, že se ženy někdy chovají tak, jako by rozum neměly, je dáno jejich rodinnou výchovou: jsou vychovávány k tomu, aby byly hodné a smířené s osudem. Podle Mary Wollstonecraftové jsou si před Bohem ženy a muži rovni. „Ženy musí mít své představitele/představitelky ve vládě, místo aby jim bylo arbitrárně vládnuto bez jejich přímé účasti na vládních rozhodnutích.“