Myslíte si, že vysokoškolští profesoři# z našich daní žijí jenom v laboratoři?# Že ve svých věžích ze slonoviny# vymýšlejí jen samé voloviny?# $ # Kdepak, hledají pravdu!# Opravdu? Opravdu!# $ # Každý řádný profesor# je i správné životosprávy vzor.# Jeho prací je sice přemýšlení hlavou,# ale plat mu stačí jen na živoření menzovní stravou.# $ # Vysvětlivky# **pravda**, shoda tvrzení se skutečností, tradičně chápána jako přiměřenost (latinsky: //adaequātio//) poznání nebo výpovědi ke skutečnosti, a tedy opak omylu. Immanuel Kant (1724–1804) poukázal na to, že tuto přiměřenost může sotva někdo posoudit, a Martin Heidegger (1889–1976) ukázal pravdu jako samu odhalenost, neskrytost věcí (na základě řeckého //alétheia//), jež se nám dávají poznat. V židovské a křesťanské tradici mívá pravda ještě širší význam: pravda je to, na co se lze spolehnout, co je někým zaručeno čili dosvědčeno, a tedy opak nikoli omylu, nýbrž lži. Člověku, který ji přijal a přihlásil se k ní, otevírá pravda budoucnost. Pravda tak není něčím, co se pouze zjišťuje a konstatuje, je vždy pravdou pro někoho a stává se tudíž i kategorií etickou („Pravda vítězí“), o niž je třeba se starat. V novověkém vědeckém myšlení se pravda často chápe jako nerozpornost, soulad mezi různými výroky (koherenční teorie pravdy), případně jako evidence, zřejmost. V současné vědě se důraz posouvá na možnost verifikace (ověření) nebo falzifikace (vyvrácení) hypotéz a tvrzení. Pravda je pak často pouze pravdivostní hodnota proměnné nebo výroku.