Českému uchu profesor# zní skoro jak agresor# a univerzitního studenta# vnímá jak cizího agenta.# $ # Jak česky libě zní učín nebo zpyták,# jemuž snaživě naslouchá bedlivák# a bedlivě ho vnímá snažín nebo bažák.# Načež si v tělostravce dají spolu smažák.# $ # Je proto nabíledni, že praslovanština# a z ní odvozená čeština nebo angličtina# byla jediná původní jazyková rodina.# $ # I v ráji mluvilo se česky,# vždyť dobře se ví, žádné třesky plesky,# že tam bylo moc hezky.# $ # Škoda, že to Eva tenkrát pokazila,# teď nás, Čechy, trápí, že ji nahradila# proradná americká zrzka Mozilla.# $ # Vysvětlivky# **čeština**, západoslovanský jazyk patřící k slovanské větvi indoevropské rodiny, jímž v současnosti mluví asi 10 milionů lidí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na různé úrovni a v různé podobě a funkci v zahraničí (české menšiny v Banátu, Chorvatsku, dožívající komunity v Rusku, na [v] Ukrajině nebo v Kazachstánu, západní Evropě, USA). Základními jazykovými znaky jsou přízvuk na první slabice, korelace délka/krátkost, hláska „ř“, náhrada jerů hláskou „e“, změna praslovanského „g“ na „h“ a další hláskové změny, například „tj“ na „c“ nebo „dj“ na „z“ (svíce, mez); české sloveso zná jeden minulý čas (zanikly aoristy), u jmen zanikl duál a posílila se korelace životnost/neživotnost. Čeština se píše latinkou, fonetickým diakritickým pravopisem. První stopy češtiny nacházíme již v některých staroslověnských textech (bohemismy), například v //Kyjevských listech//, části moravského misálu z 9. století, nebo ve //Vídeňských glosách// (11.–12. století); tradičně se uvádějí dvě české věty v latinsky psané zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057 (pocházejí však patrně z doby pozdější, nejspíš až z 12. století). Český literární jazyk se rozvíjel zejména za vlády Karla IV. (1316–1378), v době husitské a pohusitské, kulminace dosahuje v období humanismu a opožděné renesance 16. a počátku 17. století //(Bible kralická)//. V podstatě od počátku německé kolonizace (13. století) se do češtiny více dostávají četné německé lexikální a gramatické prostředky a modely. Přes četné snahy (zejména od 18. století) o zavedení němčiny jako jednotného jazyka na teritoriu Zemí Koruny české se čeština zachovala a od dob osvícenství se zásluhou Josefa Dobrovského (1753–1829), Josefa Jungmanna (1773–1847) a pozdější kodifikací Jana Gebauera (1838–1907) budoval systém novočeštiny. Snahy o nefunkční odstraňování německého vlivu z jazyka (purismus) fakticky skončily strukturně funkční metodou Pražského lingvistického kroužku (teze z roku 1929) v průběhu 20. let 20. století, kdy byl funkční a flexibilní jazykový systém češtiny stabilizován.# **fox** (z angličtiny), 1. liška, lišák; 2. rezavá hněď; 3. (americký slang) kočka (půvabná žena).# **Mozilla** (Mozilla Firefox), multiplatformní webový prohlížeč; jeho vznik a vývoj iniciovali američtí informatici Dave Hyatt (narozen 1972) a Blake Ross (narozen 1985). V češtině byla Mozilla uvedena koncem roku 2004 a stala se jedním z nejpoužívanějších programů s otevřeným kódem. Celosvětový tržní podíl Firefoxu činí kolem 25 %.# **praslovanština**, hypotetický jazyk Praslovanů, součást indoevropské jazykové rodiny, jenž byl v různých podobách pravděpodobně užíván i v rámci velké migrace Indoevropanů v podstatě od 2.–3. století př. n. l. do 9. století n. l., kdy se dovršily základní diferenciační procesy štěpící původní praslovanskou jazykovou jednotu.# **purismus** (z latiny: //purus//, „čistý; bezúhonný, bezvadný, poctivý; prostý“), úsilí očistit národní jazyk a literaturu od cizích vlivů (vzniklo jako reakce na nadměrné užívání přejatých slov); rozvinulo se zvláště v Německu (17. století), v českých zemích zhruba v téže době v díle Václava Jana Rosy (asi 1620–1689) //Čechořečnost seu Grammatica linguae Bohemicae//. Rozrostlo se v mánii nevzdělaných „gramatikářů“, kteří začali nahrazovat již české výrazy, které se jim nezdály „dosti dobře české“, směšnými a nesmyslnými znetvořeninami, jež neměly s normami českého jazyka nic společného (například klavír – břinkotruhla, kapesník – čistonosoplena). V tomto směru vynikali zejména Jan Václav Pohl (1720–1790) a Maxmilián Šimek (1748–1798), kteří dokonce vydávali české mluvnice. Do dějin českého i mezinárodního purismu se zapsal též páter Václav Mikuláš Kříž (1783–1872), a to nejen vytvářením nových slov (například profesor – učín, zpyták nebo student – bažák, bedlivák, snažín), ale také hypotézou, že všechna slova pocházejí z praslovanštiny (katedra – gatě drá; ministr – člověk, který „míň strojí“, méně dělá než slíbil; Nabukadnezar – „nebe godny car“ apod.). Tato linie uvažování vedla některé zapálené české a moravské „učence“ dokonce k závěru, že Adam a Eva byli Slované.# **tělokrmka, tělostravka, tělostravna**, tři souřadné české očistky (purismy) vzniklé na počátku 21. století a vytěsňující, zaplať pánbůh, z vysokých škol i chrámů a kostelů všech denominací cizí //menzu// (z latiny: //mensa//, „stůl; pokrm, jídlo, hody; jídelna), 1. stravovna pro posluchače a učitele vysokých škol; 2. oltářní stůl.