Teď ve stáří, kdy chodím po třech (o holi), mám zmatek na duši:# zapalují se mi lýtka, chvějí se ruce, srdce buší, rudnou mi uši,# kdykoli v Praze potkám Krokovic děvčata Kazi, Tetu a Libuši.# $ # Táži se v Delfách, „čím to asi je“, Pýthie, řecké věštkyně.# Kupodivu odpověděla, jak Oidipús sfinze, nedvojsmyslně:# „Od mládí tvá potlačovaná touha po realizaci polygamie,# vracíš se však do dětství, záhy tě, Yáro, čeká quadrupedie!“# $ # Vysvětlivky# **Libuše**, podle pověsti zaznamenané v Kosmově latinské //Kronice české// byla nejmladší a nejmoudřejší ze tří dcer (Kazi, Teta, Libuše) soudce Kroka; proslula i jasnovideckými schopnostmi („Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat…“). Po smrti otce byla kmenovou radou starších kmene Čechů ustavena soudkyní. Po konfliktech s některými muži zvolila si za muže Přemysla Oráče a stala se zakladatelkou dynastie Přemyslovců.# **Pýthia** (Pýthie), jméno kněžek a věštkyní v Apollónově chrámu v Delfách. Při oznamování věšteb seděla Pýthia na trojnožce a odpovídala na otázky tlumočené kněžími. Věštila v extázi umocněné zvláštními omamnými výpary pramene ve skalní rozsedlině. Její výroky, kněžími zaznamenané, byly často nejasné či dvojznačné (odtud úsloví „mluví jako Pýthie“). Věštby měly velkou autoritu; zvláště v 6.–4. století př. n. l. řecké státy málokdy rozhodovaly o závažných otázkách bez dotazu v delfské věštírně.# **quadrupedie** (z latiny: //quadrupes//, „čtyřnohý; čtvernožec“), kvadrupedie, pohyb po čtyřech končetinách typu noh. Obratlovci se čtyřmi původně kráčivými končetinami, vhodnými k pohybu na souši, jsou řazeni do jedné taxonomické jednotky čtvernožci //(Tetrapoda)//, kam patří všichni obojživelníci, plazi, ptáci a savci. Kvadrupedie je typickým pohybem pro většinu z nich, nejznámější výjimky představují ptáci a netopýři (přední končetiny jsou primárně modifikovány k letu), kytovci a sirény (zadní končetiny zakrněly, přední jsou využity jako ploutve), ploutvonožci (přední a zadní končetiny jsou v různé míře veslovitého tvaru), člověk (habituální bipedie, přední/horní končetiny využity k uchopování a manipulaci), hadi a červoři (většinou zcela bez končetin). Kvadrupedie u primátů se dělí na několik typů, které odpovídají celkové hmotnosti živočicha a ekosystému, v němž žije.# **sfinx** (z řečtiny: //sfinx//, „škrtička“), 1. v řecké mytologii obluda s ženskou hlavou, lvím tělem a ptačími křídly, dcera stohlavého obra Týfóna a jeho manželky Echidny. Žila na skále u Théb a lidem kladla otázku, kterou jí daly Múzy: „Kdo chodí ráno po čtyřech, ve dne po dvou a večer po třech nohou?“ Každého, kdo hádanku neuhodl, rozsápala. Odpověděl jí až Oidipús, pozdější thébský král: „Je to člověk.“ Po jeho odpovědi se Sfinx vrhla ze skály a zahynula. V raném Řecku se motiv sfingy opět rozšířil vlivem orientálních inspirací v 7. století př. n. l. Sfinx se stala i funerálním motivem a její obraz v 6. století př. n. l. završoval náhrobní stély; 2. v staroegyptském umění monumentální socha ležícího lva s hlavou krále nebo božstva (berana, jestřába). Sfinga zde byla spojována s představou panovníka; proto jsou jednotliví faraonové zobrazováni i v podobě sfingy s lidským obličejem; 3. v umění Předního východu socha býka s mužskou hlavou a orlími křídly.