Postremus dicas, primus taceas,# mělo by být heslem každého z nás.# Mluviti stříbro, mlčeti zlato!# Nedodržíš-li to,# Isidor ze Sevilly trestem stihne tě za to.# $ # Vysvětlivky# **Isidor ze Sevilly** (Isidorus Hispalensis, kolem roku 560, Carthago nova, dnes Cartagena, Španělsko – 4. 4. 636, Hispale, dnes Sevilla, Španělsko), latinský teolog, historik a kronikář a arcibiskup v Seville; jeden ze zakladatelů středověké vzdělanosti. Jako významný církevní hodnostář a politik vizigótského království vystupoval proti ariánské herezi (sevillský synod, listopad 618/619). Ve dvaceti svazcích spisu //Etymologiarum sive originum libri XX// (Etymologie čili počátky; česky: //Etymologie//, I–III, IV, V, VI–VII, IX, XII, XIII–XV, XVI, XVIII. Praha: Oikoymenh, 1998–2004), které dokončil Braulion ze Zaragozy, jako první myslitel raného středověku shrnul encyklopedicky tehdejší vědění a prakticky tak založil tzv. biblickou antropologii, která se snažila vyložit etnickou, institucionální a duchovní rozmanitost lidstva na základě textů Písma a církevních autorit. Etymologii chápal jako nástroj odhalení počátku //(orīgo)// daného jevu nebo instituce. Nalezení prvotního bytí určitého národa //(prīma orīgo)// je podle Isidora ze Sevilly mírou jeho vnitřní hodnoty. V učení Isidora ze Sevilly již Římanům nenáleželo výsadní postavení; partikularismus raného středověku se odrazil ve vyzdvižení role různorodých království //(rēgna)//, jejichž prostřednictvím se k slovu hlásily jednotlivé národy //(gentēs)//. Isidor ze Sevilly respektoval univerzální duchovní a právní odkaz Říma, ale Římany jako konkrétní etnikum degradoval pod úroveň Gótů. Jméno dal totiž Římanům historicky nahodilý //hérós epónymos// (bohatýr Romulus, který Řím založil), zatímco Gótové odvozovali svůj rodokmen od mnohem staršího biblického Mágoga (//Etymologiae//, 2,27). Francouzský badatel Marc Reydellet nazval tento Isidorův postup, který odráží vědomí existence dvou časů – křesťanského, v němž se odehrává proces spásy, a pomíjivého pohanského – //recentrage de l’histoire// („přeznačením dějin“). Italský básník Dante Alighieri (1265–1321) umístil Isidora ze Sevilly v //Ráji// do společnosti nejvyšších učitelů Církve (X, 130) vedle Richarda ze St. Victore a Bedy Ctihodného. Oficiálně byl kanonizován v roce 1598 a Učitelem Církve prohlášen roku 1722; na začátku jedenadvacátého století byl navržen za patrona internetu.# **Postremus dicas, primus taceas** (z latiny), Mluv jako poslední, nejdřív mlč (Isidor ze Sevilly, //Etymologiae//).