Byl jsem přinucen dvěma
dámám udělat#

vrcholnou rozkoš v osmi
dnech nastokrát!#

Díky jménu Vilém,
obdařeného vůlí vše ustát,#

dokázal jsem to a milování
mám pořád rád.#

$

#

Vysvětlivky#

**Vilém
Akvitánský** (Guilhem IX. de
Peitieus, francouzsky Guillaume de Poitiers, 1071–1127), v pořadí
šestý hrabě z Poitiers a devátý vévoda akvitánský, byl jedním
z nejmocnějších a nejbohatších vladařů své doby. Zúčastnil
se mimo jiné křížové výpravy do Svaté země (1101–1102) i
výprav proti Maurům. Uměl žít a užívat: Vilémovy erotické
výboje a úspěchy u žen, jak doložili životopisci, byly úměrné
jeho společenskému postavení. Vilém Akvitánský platil za
neohroženého křesťanského velmože a rytíře bez bázně a
hany; nesklonil se ani před autoritou papeže, jenž ho
exkomunikoval z církve. Teprve na sklonku života se dal na pokání.
Kolem tohoto příznivce a mecenáše umění, ale také dobrodruha
toužícího po slávě a uznání vznikl na přelomu 11. a 12.
století dvůr, který rozvinul tradici raně feudální šlechtické
kultury a položil základy takzvané kurtoazní lásky. Samotný
Vilém proslul rovněž jako básník. I když z jeho tvorby se
dochovalo pouze jedenáct básní, je literárními dějepisci
pokládán za prvního významného trubadúrského básníka známého
jménem, ne-li přímo za zakladatele trubadúrské (trobadorské)
lyriky, vznikající v posledním desetiletí 11. století a trvající
až do konce 13. století. Například jeho báseň //Kol
Limoges vedla cesta má// podává
svědectví o volných mravech dané doby a také o schopnosti obou
pohlaví radovat se z pozemského života. Nejblíže má k žánru
středověké //fablel//,
malému rozvernému příběhu s anekdotickým vyzněním. Autor v ní
popisuje erotické dobrodružství, které prožil s manželkami pánů
Garina a Bernarda. Vypráví, jak oklamal tyto dvě urozené paní
předstíráním, že je němý. Ty pak využily jeho „mlčenlivosti“,
ukryly ho do komnaty a osm dní využívaly jeho mužné síly.