Všemocný „socialistický“ incký stát# se rozhodl o blaho všech občanů dbát.# Občanskou povinností bylo oženit se a vdát,# když to muž nezvládl do dvaceti, zasáhl stát.# $ # Úředník //tuki-ru-kuk// – „ten, kdo všechno vidí“ –# viděl do duší dívek i chlapců, zkrátka všech lidí,# a z dosud svobodných skládal manželské páry,# proti takovému sňatku nepomohly žádné láryfáry.# $ # Božský vládce říše inka měl jiného úředníka,# //apopanacu// – „odhadce“ –, na krásu odborníka.# Každoročně vybíral Panny Slunce pro inku# za odměnu mohl dostat poskvrněnou krasotinku.# $ # Vysvětlivky# **incký stát** (incká říše), předkolumbovské středoandské impérium vznikající od 10.–11. století a navazující na tíwanackou říši. Tuto novou říši nesl národ Kečuů (Inků) (dnes nejpočetnější indiánské etnikum celé Ameriky) a etnika jimi postupně podrobená. Shodou mnoha okolností se stalo, že těmito společensky a materiálně nejvyspělejšími předkolumbovskými Peruánci vyvrcholil domácí americký vývoj a že skoro všechno, čeho indiáni vlastními silami dosáhli, vzalo pak náhle za své v nerovném zápase se Španěly ve 20. letech 16. století. Zdá se, že říše Inků byla jedním z nejlépe organizovaných státních útvarů v tehdejším světě. Bezchybně fungující administrativní hierarchie se vyznačovala jednoduchostí. Říše byla rozdělena do čtyř provincií: severozápadní (Ekvádor, severní a střední Peru), jihozápadní (jižní Peru), východní (východní Peru) a jihovýchodní (náhorní plošina, jezero Titicaca, převážná část Bolívie, severozápadní Argentina a severní Chile). Toto rozdělení vyjadřoval i oficiální kečuánský název inckého státu – //Tahuantinsuyu//, „Země čtyř částí“.# **inka**, titul inckého vládce, odpovídající českému pojmu „král“, „panovník“.# **Panny Slunce**, dívky vychovávané v incké říši jako konkubíny vládnoucích vrstev nebo jako „Sluneční panny“, „Panny Slunce“, služebnice boha Slunce. Jak název //Panny Slunce //naznačuje, musely být všechny dívky až do návštěvy apopanaky neposkvrněné. Proto byl výběr prováděn mezi děvčaty přibližně desetiletými. Státní odhadce rozdělil všechny dívky na dvě skupiny. Zvláště krásné a fyzicky dokonalé panny vybral – odtud také jejich kečuánské jméno //Accla cuna –// „Vybrané panny“. Vybrané panny byly umístěny v klášterech v hlavních městech čtyř provincií Tahuantinsuyu. Tam se čtyři roky na státní náklady učily domácím pracím – vaření, tkaní, předení a dalším činnostem. Když uplynuly čtyři roky, byly Vybrané panny znovu posouzeny. Některé byly dány státním úředníkům a zasloužilým důstojníkům za manželky nebo konkubíny, z ostatních se staly //Mama cuna //(„Matky – služebnice boha Slunce“). Tyto „incké vestálky“ přísahaly, že budou žít ve věčné čistotě – ztráta panenství pro ně znamenala jistou smrt. Vykonávaly různé svaté práce, například připravovaly jídlo a nápoje k obětním rituálům. V čele všech Panen Slunce stála velekněžka – //Coya pasca//.// //Absolutní nedotknutelnost Panen Slunce ovšem neplatila pro inku, který si mezi těmito ženami vybíral své vedlejší ženy.