Árijská rasa,# erste klasa,# Árijci, prostě krása.# $ # Ostatní?# $ # Beztvará masa,# hodná lasa.# Asa Nisi Masa.# $ # Germánská rasa# našla svého rasa.# $ # Rozdíl několika stupňů lebečního indexu,# a ocitl ses na transportním indexu…# $ # Jedem das Seine…# pane Übermenschi Kleine.# $ # Arbeit macht frei…# A pak, po černé noci, přišlo svítání,# další oslava práce, rudý 1. máj.# $ # Vysvětlivky# **Arbeit macht frei** (z němčiny), Práce osvobozuje; Prací ke svobodě; Práce činí svobodným. Toto úsloví „zdobilo“ vstupní bránu většiny vyhlazovacích nacistických koncentračních táborů. Poprvé je užil v roce 1873 německý germanista a spisovatel Georg Anton Lorenz Diefenbach (1806–1883) jako název svého nacionalisticky laděného románu; úsloví zde fungovalo ve smyslu jakéhosi mystického přesvědčení, že sebeobětování v podobě nekonečné práce může přinést duševní svobodu jednotlivci a obrodu společnosti. V roce 1928 je pak použila vláda Výmarské republiky v rámci své politiky veřejných prací pro nezaměstnané v údobí světové hospodářské krize.# **Árijci** (árijská rasa) (ze staroindického //árja//, v původním významu „oddaný, laskavý, zbožný“, později „vznešený, urozený“), dnes již překonaný souhrnný název pro kočovná euroasijská etnika indoevropského původu, která přicházela na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. z oblasti mezi Volhou a Kaspickým mořem do Íránu a Indie, případně starší lingvistické označení etnik hovořících indoíránskými jazyky. Pojem Árijci byl znám již řeckému historikovi Hérodotovi (asi 485– asi 425 př. n. l.), ale do povědomí západních vzdělanců se dostal v 18. a 19. století především díky francouzskému orientalistovi Abrahamu Hyacinthovi Anquetilu-Duperronovi (1731–1805) a německému indologovi Friedrichu Maxi Müllerovi (1823–1900). Joseph Arthur de Gobineau (1816–1882) označil za Árijce prehistorickou populaci, která vytvořila civilizovaný způsob života; Árijci postupně zanikli smíšením s jinými rasovými skupinami (proces tzv. semitizace) a nyní lze jejich zbytky nalézt pouze v izolovaných rybářských komunitách na Newfoundlandu. Gobineau tak nikdy neztotožnil Árijce s Němci nebo jiným moderním evropským národem; představovali pro něho prakticky vyhynulou skupinu bez naděje na vzkříšení. Identifikace Árijců s novodobými rasově nadřazenými populacemi (tzv. nordickou rasou nebo germánskou rasou, dolichokranními jedinci apod.), která je základem árijské rasové ideologie, je dílem až rasistických myslitelů, jako byli Madison Grant (1865–1937), Houston Stuart Chamberlain (1855–1927), Georges Vacher de Lapouge (1854–1936) nebo Arthur Rosenberg (1893–1946). Za nacismu, zejména v době druhé světové války, byla árijská ideologie zneužita k hospodářské, politické diskriminaci (antisemitismus, arizace) a k vyhlazování celých národů a etnických skupin – Židů, Slovanů, Romů…# **Asa Nisi Masa**, enigmatické graffiti ve filmu italského režiséra Federica Felliniho //8½// (z roku 1963) o hledání a nenalezení smyslu života.# **germánská rasa**, označení především německy hovořících obyvatel Evropy v rámci rasové ideologie a nacistické antropologie. Občas byli do germánské rasy zařazováni všichni mluvčí germánskými jazyky (zejména Němci, Rakušané, Dánové, Norové, Švédové, Nizozemci, Vlámové a Anglosasové). Novověká ideologie nadřazenosti Germánů (tzv. germanismus) těžila v 15. století z díla římského historika Publia Cornelia Tacita (asi 55 – asi 116) //De origine, situ, moribus ac populis Germanorum// (O původu, sídle, mravech a národech Germánů) a jeho fascinace tímto etnikem. V raném novověku se germanismus rozšířil v souvislosti s reformací a mocenským vzestupem Švédska. Ve Francii se germanismus vyvíjel před Velkou francouzskou revolucí pod vlivem sporu mezi údajnými potomky germánských Franků (aristokracie) a smíšených Galořímanů (třetího stavu). Tezi o nadřazenosti Germánů sdílel Victor Courtet (1813–1867) a další zakladatelé moderní rasové ideologie, kteří však podobně jako Arthur de Gobineau za nejčistší představitele germánské rasy pokládali zejména Anglosasy, a nikoliv Němce. Charakteristickým antropologickým rysem reprezentantů germánské rasy byl dolichokranní tvar lebky. Představa rasové germánské solidarity se údajně nalézala v pozadí Hitlerova rozhodnutí v roce 1940 zastavit německý útok na obležený přístav Dunkerque, které zachránilo britský expediční sbor.# **Jedem das Seine** (z němčiny), Každému, co jeho jest; Každému, co mu patří. Toto úsloví bylo použito v nacistickém koncentračním táboře Buchenwald místo obvyklého Arbeit macht frei.# **nordická rasa**, označení populací severní Evropy, zejména Skandinávie, severního Německa a Britských ostrovů, v dílech některých představitelů rasové ideologie a nacistické antropologie. Příslušníci nordické rasy se podle amerického právníka a eugenika Madisona Granta (1865–1937) vyznačují ve srovnání s jinými rasami nadřazenými mentálními i fyzickými vlastnostmi. Sehráli ústřední úlohu při vzniku západní civilizace a jejich případné smíšení s odlišnými rasami nebo vymizení může vyústit v její degeneraci nebo pád. Pojem nordická rasa vznikl poté, kdy badatelé definitivně přemístili hypotetickou pravlast Indoevropanů (Árijců) z vnitrozemí Asie do Evropy a za rasově nadřazenou vrstvu v rámci Eurasie začali být považováni obyvatelé severní Evropy. Jedním z charakteristických antropologických rysů nordické rasy byla dolichokranie (dlouhá lebka). Koncept nordické rasy byl důležitou součástí nacistické ideologie.# **rasa** (z italštiny: //razza//, „rod, druh“, z francouzštiny [původně z arabštiny: //unsur//, „rasa, rod“]: //race//, „plemeno, rasa; rod, kmen; původ, pokolení“; v českém jazyce se termín „rasa“ objevil až ve 20. století, kdy byl převzat z němčiny //[die Rasse]//, ale hned nato byl počeštěn na „plemeno“), rozdílné somatické vlastnosti používané ke kategorizaci velkých skupin lidí; tradiční taxonomická kategorie sloužící k popisu biologické rozmanitosti lidských populací na základě společně sdílených fenotypových znaků (barvy pleti, struktury vlasů, obličejových rysů aj.). Rasy se údajně od sebe liší geografickým rozšířením a sdílenými biologickými znaky, zděděnými po společných předcích. Současná molekulární genetika nepotvrdila existenci relevantních rozdílů v genomu mezi lidskými populacemi a zpochybnila pojem rasy jako striktně oddělené biologické kategorie.