Platon# byl divný patron.# $ # „Toto jméno //anthrópos// znamená, že zatímco# ostatní živí tvorové žádnou z věcí, které# vidí, neprohlížejí, ani o ní neuvažují,# ani ji nezkoumají, člověk jakmile něco# uvidí, hned to také zkoumá //(anathrei)//# a uvažuje o tom, co viděl //(opópen)//.# Proto byl člověk jako jediný ze všech# živočichů správně pojmenován //anthrópos//,# zkoumající, co uviděl //(anathrón ha opópe)//.“# $ # Ani věřit se nechce,# že člověka definoval# takto stručně a lehce.# Jako by neznal dílo etologa Lorenze,# jako by žil sto let před opicemi.# $ # Platon# byl dost divný patron.# $ # „Obec (stát) je člověk psaný velkými písmeny.# Sestává ze tří hierarchicky rozvrstvených tříd,# vládu v obci by měli mít filozofové,# jsou jako jediní schopni prostřednictvím rozumu# dospět k poznání nejvyšších idejí –# Dobra, Spravedlnosti, Krásy.“# $ # I zde se myslitel Platon projevil jako amatér,# jako by nedomyslil úskalí totalitarismu,# jako by neznal jméno Karl Raimund Popper.# $ # Platon# byl fakt divný patron.# $ # Vždyť filozof Platon vůbec necitoval!# Neuváděl nejnovější literaturu!!# Jako by vědec nevěděl,# co je poznámkový aparát!!!# Počínal si jako venkovský balík.# $ # Jaký potom div, že český RIV# vyřadil každou jeho publikaci,# neb nesplňovala vědeckou láci.# Se stejnou se potázal i jeho pater –# Tomáš Halík, profesor a páter.# $ # Radu vlády neobměkčil ani Sókratův otevřený dopis# nazvaný „Obrana Platona“.# Sám měl v RIVu štěstí, nepublikoval totiž žádný spis.# $ # Vysvětlivky# **etologie** (z řečtiny: //ethos//, „charakter, mravnost, cit“ a //logos//, „věda, nauka“), věda, která se zabývá chováním živočichů, jakási „psychologie zvířat“. Analyzuje zejména vztahy vrozených a naučených faktorů v motivačních a komunikačních strukturách jednotlivých živočišných druhů v průběhu ontogeneze a fylogeneze. V užším smyslu zoologický směr výzkumu chování, založený Konradem Lorenzem (1903–1989) a Nikolaasem Tinbergenem (1907–1988) ve 30. letech 20. století.# **Halík**, Tomáš (1. 6. 1948, Praha), český katolický duchovní, teolog, religionista, sociolog a pedagog; profesor Univerzity Karlovy v Praze. Vydal mnoho studií, esejů a knih (//Prolínání světů: ze života světových náboženství//, 2006; //Vzdáleným nablízku: vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou//, 2007; //Žít s tajemstvím: podněty k promýšlení víry//, 2013 aj.). V roce 2013 byly některé jeho již před lety RIVem uznané, přijaté a „obodované“ knižní publikace vyřazeny z Rejstříku informací o výsledcích, údajně proto, že nesplňovaly některá kritéria kladená na vědecké práce (poznámkový aparát, citace apod.).# **Platon** (427–347 př. n. l.), řecký filozof; zakladatel objektivního idealismu. Soudil, že pravou skutečnost nelze uchopit smysly, ale jen rozumovým poznáním. Zkoumal povahu pojmů a přispěl tak i k rozvoji dialektiky a logiky. Je podle něho nazván také jeden z filozofických směrů v matematice – platonismus. Platon se pokusil definovat člověka //(////anthrópos////)//. Názory na základní lidské hodnoty a ctnosti Platon sděloval ve formě dialogů, které začal psát brzy po Sókratově smrti roku 399 př. n. l. K jejich proslulosti přispěl nejen jejich obsah, ale hlavně Platonův nesporný básnický talent, pro nějž bývají označovány také jako dramata v próze. Nejvýznamnějším Platonovým dílem je politicko-filozofický spis Ústava //(////Politeia////)//, ve které – v reakci na odsouzení svého učitele Sókrata k smrti a všeobecný úpadek Athén po peloponnéských válkách – nastínil svoji vizi ideální, spravedlivě uspořádané obce (ačkoliv vůdčí ideou je ve skutečnosti vymezení pojmu spravedlnosti v reakci na učení sofistů; obec je však podle Platona „člověk psaný velkými písmeny“, a proto se na ní demonstrují etické koncepty lépe). Ta by se měla sestávat ze tří hierarchicky rozvrstvených tříd, přičemž vládu v obci by měli mít v rukou filozofové, kteří jsou jako jediní schopni prostřednictvím rozumu dospět k poznání nejvyšších idejí (Dobro, Spravedlnost, Krása). Nejen na tehdejší dobu byla progresivní myšlenka principiální rovnosti žen a mužů (kterou odmítal i Platonův žák Aristotelés); na druhé straně Platon v //Ústavě// obhajuje v zájmu zachování své obce mimo jiné cenzuru, komunismus žen, dětí a majetku, eugenickou politiku a paternalismus vládců, což vedlo například Karla Raimunda Poppera (1902–1994) k označení Platona za předchůdce moderního totalitarismu. //Ústava //je považována za jedno ze základních děl západní (politické) filozofie, a to zejména pro stanovení řady základních otázek ve vztahu jedince a společnosti. Méně úspěšný byl Platon ve snaze uskutečnit v Syrakúsách svoji ideální obec v praxi. Platonova filozofická škola v Athénách byla pojmenována Akadémia. Mezi další jeho významná díla patří mimo jiné //Obrana Sókrata, Gorgias, Protagoras, Symposion, Parmenides, Timaios, Politikos, Zákony// a další. (Od začátku 90. let 20. století až do současnosti vycházejí Platonovy spisy v nakladatelství Oikoymenh [dříve ISE], v roce 2003 vyšly sebrané spisy //[Spisy I–V]// v překladu Františka Novotného.)# **RIV** [zkratka], Rejstřík informací o výsledcích, jedna z částí (datová oblast) informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaV), ve které jsou shromažďovány informace o výsledcích projektů výzkumu a vývoje a výzkumných záměrů podporovaných z veřejných prostředků podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje).# **Sókratés** (asi 469 př. n. l., Athény, Řecko – 399 př. n. l., Athény, Řecko), řecký filozof a učitel moudrosti; pokládán za nejmoudřejšího z Řeků. Ve svých úvahách se zabýval jednáním člověka, jehož chtěl vést poznáním k dobru – užíval k tomu svou metodu induktivního myšlení: odvozování výroků z jedinečných premis, rozšiřování okruhu platnosti a postupného zobecňování. Když byl odsouzen k smrti za to, že prý kazí mládež a zavádí nová božstva, nepoužil, jako obvykle při vysvětlování filozofických problémů, své postupně rozvíjené logické argumentace, ale ukázněně se podrobil trestu (požil bolehlav). Sókratés nezanechal žádný spis, ale přesto je jeho učení známo z děl jeho žáků: z Platonových dialogů //Obrana Sókrata// a //Kritón// a z Xenofontových //Vzpomínek na Sókrata//. Německý filozof Karl Jaspers (1883–1969) řadí Sókrata (vedle Buddhy, Konfucia a Ježíše Krista) mezi čtyři směrodatné postavy světových dějin.