Kde je ta doba, kdy matčina zástěra přikryla problémy rodiny,# kdy její obětavé ruce odehnaly všechny zlé dětské sny a vidiny.# Dnes si leckterá matka hledí víc svého pohodlí,# dítě je daleko v řadě, spíš za kariéru se pomodlí.# $ # A když se mladému páru v manželství něco nedaří,# hned právnickou kancelář žádostí o rozvod obdaří.# Manželství „seriálová“ pak po čase vznikají,# děti z těchto rodin ale moc prostoru nemají.# $ # Prý nejlepší je střídavá rodičovská péče,# kdy se pravidelně dítě do jiného domova vleče.# S batůžkem na zádech, což se těchto dětí týká,# u matky i otce mají pocit trpěného návštěvníka.# $ # Vysvětlivky# **rodina**, sociální skupina vytvořená na základě příbuzenských vazeb, nejčastěji afinních a filiačních, která bývá základním článkem sociální struktury a ekonomickou jednotkou. Její hlavní funkcí je reprodukce a výchova potomstva, respektive jejich socializace, přenos kulturních vzorů a zachování kontinuity kulturního vývoje. Takzvaná malá rodina je tvořena manželským párem a jeho potomky, velká rodina minimálně třígeneračním společenstvím lineárních potomků. Současná česká rodina je definována několika charakteristickými znaky, které odrážejí neustálý vývoj a proměny rodiny ve vztahu ke změnám společnosti jako celku: 1) Zaměřenost na zájem jednotlivce, tj. přednostní zaměření na pocit štěstí, hledání smysluplnosti života, upřednostňování individuálních potřeb před zájmy celku, na rozdíl od poválečných let, kdy byl v české společnosti zdůrazňován kolektiv a jeho zájmy. Preference zájmu jedince před zájmem rodiny jako celku sehrává významnou roli v aktuální rodinné soudržnosti a stabilitě. 2) Nízká stabilita rodiny – podle Národní zprávy o rodině se Česká republika řadí svou úrovní rozvodovosti mezi státy s nejvyšším podílem manželství zanikajících rozvodem: aktuálním podílem 40 % rozpadávajících se manželství z původně uzavřených sňatků se řadí do skupiny zemí, kde je tento ukazatel nejvyšší – mezi skandinávské země, Velkou Británii, Švýcarsko, Ukrajinu a Rusko. V roce 1991 bylo v České republice 434 000 neúplných rodin, v roce 2001 již 576 000. 3) Chybí očekávání trvalosti vztahu; to znamená, že jednotlivec nechce riskovat, nechce se „obětovat“ v zájmu své rodiny a nechává si prostor pro změnu na základě pouze vlastního svobodného rozhodnutí. Objevuje se rovněž řada alternativ společného soužití s co nejvolnějšími (formálně nezakotvenými) vztahy, jako například manželství na zkoušku; partnerství, kdy oba mají vlastní domácnost; matka s dítětem, která neinformuje o existenci jeho biologického otce; dlouholetý trvalý vztah dvojice s dětmi, ale bez formální stránky manželství, partnerství bez dětí (s různými důvody, například že děti znamenají velkou zodpovědnost, závazek apod.). Při sčítání lidu v roce 1991 bylo sečteno celkem 84 934 nesezdaných párů, v roce 2001 jich bylo zaznamenáno již 125 269. 4) Odklad uzavření prvního manželství do vyššího věku; v posledních desetiletích se zvýšil průměrný věk u mužů i žen uzavírajících první manželství – zatímco v roce 1989 byl průměrný věk dvojic vstupujících do manželství 24,58 let u mužů a 21,83 let u žen, průměrný věk novomanželů v roce 2006 byl 30,9 let u mužů a 28,4 let u žen. 5) Příčinou odsouvání rodičovství na pozdější období může být neochota měnit přijatý životní styl bez dětí, opustit kariéru; nebo zdravotní komplikace spojené s vyšším věkem. 6) Další tendence pronikající do současné české rodiny: a) akceptace dvoukariérové rodiny, kde je dítě zplozeno, ale péče o ně je předána někomu jinému, kdo se o dítě skutečně stará; b) přímé výchovné působení rodičů je nahrazováno institucemi a dalšími socializačními vlivy; c) dochází k omezování bezprostředních kontaktů mezi partnery i mezi dětmi a rodiči následkem celkového životního způsobu, tempa, měřítek hodnot; d) činnosti dříve zajišťované rodinou zajišťuje společnost jako celek (výchova a péče o děti, služby, společné stravovny atd.). Chybí tím důležitý aspekt společně vykonávaných činností, tj. posilování soudržnosti skupiny; e) specifičnost mužské a ženské role je na základě různých vlivů (poválečná „rovnoprávnost“ mužů a žen, feministické hnutí) stále více stírána; f) intimní vztah a trvalé partnerství postrádá vazbu na jeho přirozené možné důsledky, tj. reprodukci, narození dítěte; g) předmanželská zkušenost v oblasti sexu je společností (až na určité specifické výjimky) zcela běžně přijímána; h) zralost partnerů je proto při prvních intimních zkušenostech často pouze fyziologická, ale nikoliv psychosociální, což úzce souvisí s existující disproporcí mezi fyzickým a psychosociálním zráním.