Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku,# pěkně na rovinu, co nám neseš na památku?# Nesu vám, nesu, samé dobré noviny,# šlichtu, vánočku, šrot, sladké laskominy.# $ # Přejídám se,# přejídáš se,# přejídá se,# přejídáme se,# přejídáte se,# přejídají se.# $ # V pozdním odpoledni, kdy po dobrém jídle a pití vrcholila výborná nálada a ve vepříně poletovaly Múzy a nabízely se i s inspirací, složil Velký Vepř druhou variantu této písně. Její provedení bylo už však natolik kakofonické, že vzdorovalo notovému záznamu. Čtenář může alespoň ocenit schopnost sebeironie a až burleskní nadsázky, kterou VV (ač autokrat každým coulem) vrcholně prokázal a která nám, lidem, mnohdy chybí. Úsloví „slovácké müsli“, které užil, totiž znamená v hovorovém jazyce na Slovácku „vepřové škvarky“:# $ # Hoj, ty kujóne, ty Štědrý večere,# uštědři to na rovinu,# ty záludný tajemný svátku!# Jakou další laskominu# neseš vskutku, nejen na památku?# $ # Nesu mnoho lahůdek,# mimo jiné štědrovku# pro rozmilá prasátka,# ať nedrží hladovku,# netřeba jim pozlátka.# $ # Pokračuj! Co na přilepšenou# pro divé kance a svůdné svině?# Co takhle dodat slovácké müsli# coby předkrm ku hostině,# kde přecházejí veškeré smysly?# $ # Vysvětlivky# **prasátko zlaté**, štědrovečerní tradice, při které se lidé celý den postí, aby na konci dne uviděli zlaté prasátko; to údajně vypadá stejně jako běžné prase.# **prase domácí** (//Sus scrofa //f. //domestica//), zdomácnělá forma prasete divokého //(Sus scrofa)//. Vyskytuje se jak v Evropě a Asii, tak i v Severní Americe, kde vznikla široká škála domácích forem, ovlivněná rozdílnými lokálními podmínkami prostředí; do Ameriky se však prasata dostala až s člověkem. K nejstarším oblastem lokální domestikace, jak ukazují archeologické nálezy staré 9 000 let, patří jižní Evropa, odkud se mohla populace domácích prasat šířit dále do Evropy. Při pasení domácích prasat v lese však docházelo k průběžnému křížení s divokou formou. Podle jiných názorů došlo k domestikaci prasat v jihovýchodní Asii nebo Indii.# **štědrovka**, vánočka, vánoční kynuté podlouhlé pečivo ze spletených praménků těsta.# **Štědrovka**, název rozverné písně z prostředí //Sus scrofa// f. //domestica//. Píseň byla lidstvu dlouho neznámá. Teprve o Vánocích v roce 2013 ji v jednom z českých vepřínů zaznamenal dobrosrdečný kuchař Jiřík z pohádky //O Zlatovlásce//, který rozumí řeči zvířat. Skladbu, hned nad štědrovečerním ránem, nejprve pěje alfa-samec alias Velký Vepř (autokratické spravování vepřína Velkým Vepřem bylo inspirováno dílem George Orwella //Animal Farm// [Zvířecí farma]), načež se přidají ostatní prasata domácí a provedou celou píseň sborově. Poté se vrhnou na štědrovku a další laskominy. Po krátké siestě se celý štědrovečerní rituál opakuje až do východu první večerní hvězdy. Prasata se na rozdíl od lidí o Štědrém dni nepostí, pochopitelně tedy nepotřebují vidět zlaté prasátko. Antropologickou metodou zúčastněného pozorování Jiřík dále zjistil, že tradici založilo již před devíti tisíciletími první domestikované prase, které bylo ke skladbě podníceno básní „Štědrý den“ ze sbírky Karla Jaromíra Erbena //Kytice//. V prostředí prasat divokých //(Sus scrofa)// je //Štědrovka// neznámá, neumějí totiž ani číst ani psát, natož psát básně a skládat hudbu.# **Vánoce**, významný svátek křesťanského liturgického roku připomínající narození Krista. V současnosti je slaven i nekřesťany jako zvyk s náboženským původem a spíše profánní přítomností, který se v našem kulturním okruhu stal nejoblíbenější slavností výročního cyklu. Vánoční svátky jsou podle současného liturgického kalendáře latinského ritu zahájeny 25. prosince a trvají do Křtu Páně (první neděle následující po 6. lednu). V našem kulturním okruhu oslavy začínají v předvečer Božího hodu vánočního (Narození Páně), tedy již 24. prosince, jako tzv. Štědrý večer. Při obřadní večerní hostině, která ještě patří do období adventu a je proto sestavena z postních jídel, se setkávají příbuzní, aby společně oslavili narození Krista i právě začínající cyklus přírodního roku. Pro mnoho rodin, především těch, které nejsou věřící, je Štědrý večer faktickým vrcholem dnes praktikovaných slavností. Vzhledem k blízkosti data zimního slunovratu na severní polokouli (obvykle připadá na 21. prosinec) a slavnosti Narození Páně (25. prosince) je pochopitelné, že se v rámci oslav evropského kulturního okruhu setkáme s křesťanskou symbolikou i lidovou tradicí svázanou s vegetačním cyklem. Současným symbolem Štědrého večera je bohatě zdobený vánoční stromek, který se ale v českých zemích objevuje teprve v devatenáctém století. Starším zvykem je stavění betlémů a s ním související vánoční hry (divadelní představení i lidové obchůzky). Podle tradičních zvyklostí se k výzdobě domů užívají zelené větve jehličnanů, dnes oblíbené jmelí je v našem kulturním okruhu, podobně jako cesmína, spíše novinkou. Některé rituální úkony (rozžínání světel, obdarování) i obřadní pokrmy (vánočka [štědrovka]) Štědrého večera jsou stále běžným jevem, mají však tendenci spíše ztrácet svou magickou závažnost. Štědrý den a celé vánoční svátky se pro mnohé stávají nepřetržitou hodovní slavností.