Díky SS, Himmlerovi a Společnosti Thule# bylo na „střeše světa“, v Tibetu, jako v úle.# Nacističtí archeologové a antropologové se činili,# aby tajemství černých mágů Šambhaly odkryli.# $ # Hledali pro svou germánskou utopii,# prý tu správnou eschatologii.# //Kálačakratantra se však pootočila//# //a s černými uniformami tvrdě zatočila.//# $ # Vysvětlivky# **eschatologie** (z řečtiny: //eschaton//, „poslední“), 1. v křesťanství disciplína systematické teologie zabývající se posledními věcmi člověka, smrtí a věčností, včetně témat věčné blaženosti (nebe), zavržení (pekla), očistce a završení dějin světa při druhém příchodu Ježíše Krista. Látku tvoří prorocké a apokalyptické texty bible a obdobná svědectví tradice. Podobnými tématy se zabývá i judaistická (judaismus) a muslimská teologie (islám); 2. utopická představa o radikální přeměně světa, o jeho zániku a vzniku lepšího nového světa. Čerpala z prorockých a apokalyptických textů, uplatňovala se zejména ve středověkých lidových náboženských a sociálních hnutích (například určité směry v husitství).# **Společnost Thule**, Thule-Gesellschaft (název podle //Thule//, bájného města prastarých Árijců), německý okultistický řád, který založili v roce 1918 v Mnichově Adam Rudolf Glauber, Karl Haushoffer a Hermann Wirth, odborník na germánskou mytologii, který později stál v čele ústavu Ahnenerbe, badatelské instituce pod patronátem SS. Členy a podporovateli řádu byli Hermann Göring, Rudolf Hess, Heinrich Himmler, Adolf Hitler a Alfred Rosenberg. Základem učení řádu byla tzv. runová magie a praktický okultismus, čerpající údajně – kromě pragermánských kultů – z tajné tibetské tradice Agharthy a černých mágů Šambhaly.# Tradice Šambhaly a Agharthy vychází z tibetského bönismu. Podle této tradice je Šambhala (Šambala) neboli Tajná země legendární říší obývanou Velkými učiteli, duchovními bytostmi (respektive rasou nadlidí), disponujícími poznáním všech náboženských tradic a civilizací a bdícími nad vývojem lidstva.# **Šambhala**, tibetská bájná říše opředená mýty a legendami jak původně hinduistického a buddhistického, tak v posledních zhruba dvou stoletích i západního, euroamerického původu (viz Společnost Thule aj.). Šambhalský mýtus je z typologického hlediska mýtem o posledních věcech člověka, lidstva a světa, tj. mýtus eschatologický. Současně je i mýtem soteriologickým, neboť zahrnuje buddhistické pojetí vysvobození jedince i lidstva z utrpení. Tibetský šambhalský mýtus je tradičně úzce provázán s naukou o Kole času a příslušným tantrickým textem (sanskrtsky: //Kálačakratantra//, tibetsky: //Dünkhor// //[dus khor]//), původem ze severní Indie, datovaným zhruba do 10. až 11. století. Text úzce souvisí s tantrickým meditačním božstvem Kálačakrou. Tibetská lidová víra říká, že ti, kdož se zúčastní obřadu udělování zmocnění na Kálačakru, se nakonec znovuzrodí v Šambhale a budou účastni jak na poslední bitvě, tak i na blaženém životě, který bude následovat. Posledním vládcem Šambhaly má být Rudra Čakrin (doslova „Rozhněvaný s kolem“) a poslední bitva za Šambhalu se podle tibetských pramenů uskuteční v roce 2424. Po ní zavládne všude mír na dobu 18 století, a poté přijde konec světa, který ovšem nemá absolutní charakter. Cyklická představa vesmíru nachází zde své plné uplatnění. Podle buddhistické kosmologie bude poté následovat věk nového buddhy Maitréji.