Stačí jen slyšet slova škola nebo školení,# celý strnu, všechny mé orgány téměř zkamení.# Jako dítě bych byl raději mučen či lámán v kole,# jen abych se vyhnul té protivné, nudné základní škole.# $ # Ani střední a vysoká škola nezměnila mé názory,# všechna ta školicí učiliště s lektory, docenty a profesory# mnohdy podvazují tvořivost mladých, tíží mysl a zatemňují obzory.# $ # Vysvětlivky# **škola** (přejato z latiny //schola, scola// z řeckého //scholé//, „odpočinek, oddech, volná chvíle; přednáška, rozhovor“; vývoj významu: „volná chvíle [ke studiu] – „rozprava, [učený] rozhovor“ – místo, kde se vedou učené rozhovory, škola“; z toho pak odvozeny další významy: „školák, záškolák, školné, školení“ apod.), instituce poskytující všeobecnou nebo odbornou výuku. První školy známe ze starověké Mezopotámie; byly zde institucemi zaměřenými především na výchovu písařů, tedy i na výchovu budoucích knihovníků, archivářů, stejně jako vlastních tvůrců sumerského a akkadského písemnictví, písařů pořizujících záznamy z každodenní praxe, ale i budoucích překladatelů, zabývajících se zejména přetlumočením sumerských textů do akkadštiny, i učenců pokládajících základy prvních vědních odvětví. Existenci škol, nazývaných „domy tabulek“ (stejného označení se ovšem užívalo i pro archivy, respektive knihovny), lze prokázat v řadě mezopotamských lokalit od raných sumerských dob především nálezy tzv. školních textů, tj. tabulek (často i neuměle uhnětených), obsahujících písemná cvičení žáků, mechanicky opisované znaky a slova předepsaná učitelem na téže tabulce, stejně jako sylabářů (seznamů slabičných znaků) a lexikálních textů. Žáci pocházeli patrně převážně z vyšších zámožných vrstev obyvatelstva; často podle filiace i širší genealogie přecházelo povolání písařů z generace na generaci. Školy byly zřejmě součástí chrámových komplexů. V čele školy stál ředitel, specializované předměty jako geometrii, matematiku, sumerštinu atd. vyučovali učitelé, kteří byli odborníky na tyto disciplíny. O délce školní „docházky“ nám není nic známo, zdá se však, že kromě běžného vzdělání, které poskytoval „dům tabulek“ se dalo dosáhnout vyšší, specializované výchovy návštěvou školy respektive instituce poskytující vyšší kvalifikaci. Pramenem pro poznání mezopotamské školy, jejích učebních osnov, šíře a hloubky vzdělání, jakož i učebních metod jsou sumerské spory z prostředí písařských škol. Na pedagogické postupy lze soudit například ze satirického sumerského textu popisujícího denní starosti sumerského žáka, jeho práci ve škole i domácí přípravu, stejně jako podplatitelnost jeho učitele. V našich zemích školní docházku dětí od šesti do dvanácti let zavedl roku 1774 Všeobecný školský řád císařovny Marie Terezie (1717–1780). Panovnice nabádala: „Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku 6–12 let do škol posílali.“ Povinnou školní docházku pak zavedl v roce 1805 císař František I. (1768–1835). V současné době upravuje u nás povinnou školní docházku zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Podle tohoto zákona je školní docházka povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku.