Alexandr Veliký //(s alexandrovskou naléhavostí)//:# „Sparťané, jako jiní Řekové, proboha!,# uznejte mě i vy za boha!“# $ # Sparťané //(se sparťanskou přímočarostí)//:# „Chce-li být Alexandr bohem,# pak tedy ,sbohem‘.# Ať je bohem.“# $ # Vysvětlivky # **Alexandros III. Veliký**, též Alexandr Makedonský, Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.), latinsky Alexander, syn makedonského krále Filippa II. a jeho ženy Olympiady; jeden z nejvýznamnějších vojevůdců všech dob. O jeho výchovu a vzdělání pečoval Aristotelés, byť podle některých autorů byl Aristotelův vliv na Alexandra minimální, či přinejmenším sporný. Po smrti svého otce nastoupil roku 336 př. n. l. na makedonský trůn, zajistil si poslušnost Řeků a roku 334 př. n. l. zahájil tažení proti Peršanům a završil je posléze výpravou do Indie. Po náhlé smrti roku 323 se jeho říše rozpadla na menší celky. Jeho velitelé si je mezi sebou rozdělili a vládli v nich jako králové. Alexandrovými výboji se řecká civilizace rozšířila do rozsáhlých území a stala se univerzální kulturou celého helénistického světa.# **Sparťané**, starověké řecké etnikum žijící v městském státě Spartě, který založili již v 10. století př. n. 1. Dórové, předkové Sparťanů. Postupně obsadili Lakónii a Messénii na Peloponnésu, původní domácí obyvatelstvo, tzv. //heilóty// si podřídili na úroveň státních otroků a podnikali na ně cvičné trestné výpravy (tzv. //krypteia//). Jejich systém vlády byl založen na vojenské oligarchii a vládě dvou králů, zákonodárné moci eforů a gerúsii (shromáždění starších). Vojenský charakter spartského zřízení se prohloubil v 6. století př. n. l. spolu se založením tzv. peloponnéského spolku; z peloponnéských států dokázal spartské moci vzdorovat jen Argos. Sparťané spolu s Athéňany vedli na začátku 5. století př. n. l. protiperskou koalici řeckých států. Po odražení vnějšího nepřítele postupně narůstaly rozpory mezi oběma hlavními řeckými státy Attikou a Spartou. Soupeření o hegemonii vyvrcholilo tzv. peloponnéskou válkou v letech 431–404 př. n. l., z níž vítězně vyšla Sparta, ale mocensky a hospodářsky byly oba státy natolik vyčerpány, že se už nepovznesly na předchozí úroveň. Peloponnéský spolek, slučující Spartu, Lakónii a Messénii, se rozpadl poté, když byli Sparťané poraženi u Leukter roku 371 př. n. l.