Římskému senátoru stačil pouze milion sesterciů# a mohl si hovět u bohyně Bellony či na Kapitoliu.# Drží se na světě už od věčného Říma,# nedivme se proto, že pořád jen dřímá.# $ # Český senátor to má mnohem těžší,# svou hlavu musí mít mnohem větší# nežli kůň, nebo alespoň větší mírně,# aby mohl pár let sloužit lidu do úpadu v konírně!# Navíc musí zůstat ve střehu, aby brzy nepozbyl své štace,# dorůstá mu totiž mladá konkurenční generace:# jurodiví mládežníci jsou na vysokých školách vývoje motory,# mají své studentské senátorské komory,# schvalují studijní programy, rozpočty, volí i děkany a rektory.# $ # Eo die non fuit senatus.# Přišel snad o svůj status?# Plus ± minus!# $ # Vysvětlivky# **eo die non fuit senatus** (z latiny), toho dne senát nezasedal; nekonalo se zasedání senátu (římský politik, právník, řečník a spisovatel Marcus Tullius Cicero [106–43 př. n. l.]).# **senát** (přes moderní evropské jazyky [například německy //Senat//] z latinského //senatus// „nejvyšší státní rada [v Římě]“, původně „rada starších“, od //senex//, „starý, stařec“), 1. v antickém Římě sbor starších vážených (tj. urozených) občanů. Za republiky byl senát pouze poradním sborem úředníků, ale časem jeho vliv nesmírně vzrostl. Původní počet členů senátu byl tři sta, v 1. století př. n. l. byl počet zdvojnásoben, za Caesara ztrojnásoben. Plebejové se dostali do senátu až ve 4. století př. n. l. Seznam senátorů sestavovali původně konzulové, později cenzoři, kteří měli právo nehodné vylučovat, jinak bylo členství v senátu doživotní. Za principátu (raná forma císařské vlády v římské říši od panování Augusta do Diokleciána) byl předepsán pro senátory majetek milion sesterciů.  Senátoři vytvořili společenskou kastu „stavu senátorského“. Svolávat senát směl jen úředník s plnou mocí (konzul, praetor). Senát zasedal na foru, nebo v radnici, též na Kapitoliu nebo v chrámu bohyně Bellony na Martově poli. Usnesení senátu byla ukládána do archivu, za Caesara též publikována v úředních listech. Působností senátu bylo radit magistrátům; ale se vzrůstem říše mínění senátu nabylo i právní platnosti. Když se Řím stal velmocí, byl senát rozhodujícím činitelem mezinárodní politiky. Byl vůbec nejvyšším orgánem státní správy a řešil všechny otázky vnitřní politiky. V době nebezpečí vydával „krajní usnesení“, kterým nařizoval konzulům, aby jmenovali diktátora. Každé usnesení sněmu potřebovalo schválení senátu, takže senát měl i funkci zákonodárnou. Do voleb senát za republiky však nezasahoval. V soudnictví měl senát výhradní právo na obsazování porot, později byl omezován: za císařství se stal soudním tribunálem. Měl dozor hospodářsko-finanční, rozhodoval o státním majetku a určoval daně. Za republiky patřila senátu i správa provincií, ale za císařství se o ni musel dělit s principem. Senát řídil zahraniční politiku, rozhodoval o míru a válce; přijímal poselstva a rozhodoval spory. Za principátu přešla všechna moc zahraničně politická i vojenská na císaře, což byla největší újma moci senátu. Po rozdělení říše vznikly senáty dva, ale oba byly jen nepatrným zlomkem původní moci; 2. v některých státech (Česká republika, Itálie, USA aj.) horní sněmovna nejvyššího zastupitelského orgánu; 3. sbor soudců; 4. nejvyšší instituce (tvořená zaměstnanci a studenty) vysoké školy složená ze zástupců akademických senátů jednotlivých fakult.# **Senát Parlamentu České republiky**, horní komora Parlamentu České republiky; jeho postavení je upraveno v Ústavě ČR, přijaté roku 1992. V Senátu zasedá 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Senát je nerozpustitelný, každé dva roky se volí třetina senátorů. Součástí sídla Senátu je areál Valdštejnského paláce spolu s Valdštejnskou zahradou, Valdštejnskou jízdárnou a dále Kolovratským palácem a Malým Fürstenberským palácem.# **senátor (senátorka)**, člen (členka) senátu.# **konírna**, 1. stáj pro koně; 2. (přeneseně a lehce pejorativně) označení zasedacího sálu Senátu Parlamentu České republiky, který byl původně konírnou.