Islámský terorista –# absolutní moralista!# $ # Člověk bez hlavy,# bez ohledu na pohlaví,# ideál jeho představy.# $ # Kvůli jeho utkvělé moral insanity# život naší civilizace visí téměř na niti.# $ # Snad jen oddání# se do náruče Alláhovi# nás bezvěrce zachrání!# $ # Vysvětlivky# **Alláh** (z arabštiny), Bůh; spojení arabského určitého členu //al-// se semitským základem označujícím //él, eloah, iláh// apod., „božství“ zdůrazňuje, že jde o Boha monoteistického náboženství. Slovo Alláh užívají i arabští křesťané. V islámu se jím nazývá Stvořitel a Pán, který svou vůli zjevoval prostřednictvím proroků až po Muhammada. Má i 99 dalších, tzv. krásných jmen (například Milosrdný, Slitovný). Základním dogmatem islámu je Boží jedinost.# **moral insanity** (z angličtiny: //moral//, „morální, mravní“, //insanity//, „šílenství, šílenost, nesmyslnost, nerozum; duševní choroba, duševní nenormálnost“), (medicína, psychologie) druh psychopatie projevující se nedostatkem schopnosti mravního jednání a cítění, morální zvrhlost.# **moralista** (z latiny: //moralis//, „mravní, mravnostní, etický“), 1. (nezřídka hanlivě) kdo moralizuje, mravokárce; 2. kdo se zabývá problémy morálky; stoupenec moralismu.# **terorismus** (z latiny: //terror//, „strach, hrůza, zděšení; věc nahánějící strach“, případně //terrere//, „třást se; strašit, nahánět strach“), politicky a ideologicky motivované násilí zaměřené na jedince nebo sociální skupiny. Terorismus se stává sociokulturním fenoménem, pokud má násilný akt zaměřený na jednu osobu vliv a důsledky pro širší společenství nebo se nějaká forma přinucení týká větší skupiny osob. Terorismus jako násilný akt je třeba odlišit od teroru, který je možné vymezit jako stav, kdy se určitá skupina lidí snaží udržet u politické moci institucionalizovaným zastrašováním a násilím. Terorismus ve své klasické anarchistické podobě využíval zejména individuálního násilí obráceného proti konkrétním jednotlivcům. Vraždy panovníků anebo jiných představitelů oficiální moci byly často prezentovány jako politicky osvoboditelský akt. Ve 20. století došlo k rozšíření dalších forem terorismu. Jedná se především o vzdušný terorismus (anglicky: //hijacking//), únos osob (anglicky: //kidnaping//), útoky na osoby a skupiny a útoky na budovy. Charakteristickým rysem soudobého terorismu je, že ve stále větší míře plní symbolickou funkci. Cílem násilné akce není násilí jako takové, ale zpráva, která je jeho prostřednictvím formulována. Terorismus z tohoto hlediska plní expresivní funkci (vyjadřuje určitý ideový postoj), informační funkci (sděluje zprávu o existenci skupiny, která má nějaký ideový program), destruktivní funkci (vyvolává neklid, paniku, napětí) a provokativní funkci (iniciuje odvetné a represivní akce). Terorismus, jako specifická forma negativismu, často vystupuje jako snaha destruovat „diskurz moci“ a zvrátit legitimní vládu, ale nikoliv ji získat. Z hlediska ideových aspirací a obsahové orientace lze současný terorismus klasifikovat na tyto typy: 1. terorismus reaktivní, který se zformoval jako odpověď na politický teror praktikovaný reakčními politickými režimy; 2. terorismus národně nebo etnicky separatistický, který vyjadřuje nacionalistické aspirace; 3. terorismus ve jménu národně-osvobozeneckého hnutí; 4. terorismus ve jménu náboženské ideologie (například islámský); 5. terorismus anarchistický; 6. terorismus neofašistický. K nárůstu soudobého terorismu přispívá nejen mocenská politika ekonomicky a vojensky silných států, ale také narůstající střet různých civilizací a kultur (Východ versus Západ), ekonomická diferenciace světa (bohatý Sever versus chudý Jih) a politická revitalizace tradičních kultur. Na šíření terorismu v moderní společnosti má svůj podíl také nárůst „terorogenních faktorů“, které jsou důsledkem morálního a emotivního otupění způsobeného tím, že se dnes násilí šíří symbolicky prostředky masové kultury. Stále agresivnější a drastičtější obsahy šířené tiskem, filmem, rozhlasem, televizí a internetem vedou k brutalizaci soudobé světové kultury a vytvářejí psychosociální zázemí pro eskalaci agresivních forem prosazování různých politických a ideologických cílů. V současné době pojem terorismus označuje široký, proměnlivý a vnitřně rozrůzněný fenomén (či soubor fenoménů), který je předmětem společensko-vědního bádání (v antropologii, kriminologii, politologii, psychologii, sociologii), státně-administrativních aktivit i rozsáhlého mediálního zájmu. Výzkumy kulturních antropologů však prokázaly, že terorismus jako sociokulturní fenomén existoval už u jednoduchých kmenových společností.