Londýnskou síň Sotheby’s# má v hledáčku naše česká BIS.# Odcizila totiž Čermínovou alias Toyen# a její obrazy dala na mezinárodní aukci v plen!# $ # Vysvětlivky# **BIS** (zkratka), Bezpečnostní informační služba, zpravodajská instituce České republiky, která působí uvnitř státu. Získává, shromažďuje a vyhodnocuje závažné informace důležité pro bezpečnost, ochranu ústavního zřízení a významných ekonomických zájmů republiky.# **Sotheby’s**, celosvětově nejstarší a největší obchodní společnost se sídlem v Londýně (s více než stem poboček) pořádající aukce výtvarného umění. V roce 1744 ji v Londýně založili Samuel Baker, George Leigh a John Sotheby. V současnosti se roční obrat společnosti pohybuje okolo tří miliard amerických dolarů. V roce 2014 se zde uskutečnila už třetí aukce umělců české avantgardy, tentokrát z majetku amerických sběratelů Roye a Mary Cullenových; mezi 127 obrazy, kresbami a fotografiemi dominoval surrealistický obraz malířky Toyen //Poselství lesa// z roku 1936 (odhadní cena 1 milion liber [35 milionů Kč]).# **Toyen **(vlastním jménem Marie Čermínová, 21. 9. 1902, Praha – 9. 11. 1980, Paříž, Francie), česká malířka a grafička; významná představitelka českého i evropského moderního umění. V osobním, uměleckém, společenském a politickém životě byla neobyčejně svobodomyslná – natolik, že se důsledně zbavila determinant „daných zrozením“: vlastní jméno Marie Čermínová nahradila nesklonným a bezrodým pseudonymem Toyen, popřela tradiční „pasivní“ roli ženy v „mužském světě“, zpřetrhala rodinné vazby a nahradila je spřízněním s básníky, spisovateli, dramatiky, filozofy a výtvarnými umělci (zejména na půdě umělecké avantgardní skupiny Devětsil). Ve své malířské tvorbě vyšla z puristicky modifikovaného kubismu a kolem poloviny dvacátých let se přiklonila k poetismu. Významnou událostí jejího uměleckého vývoje bylo zejména setkání (a celoživotní přátelství) s Jindřichem Štyrským, s nímž se koncem roku 1925 vydala do Paříže. Oba zde dospěli k novému uměleckému názoru, jejž sami označili jako artificialismus, který se stal výtvarnou analogií druhé fáze teigovsko-nezvalovského poetismu; šlo o malbu prchavých pocitů a vzpomínek, o kompozice s fragmenty reálných předmětů a objektů, vyznačující se neobyčejnou sugestivností a enigmatičností. Tato stylová poloha, jež jim umožnila dát osobitý výraz výtvarně ryzí básnivé představě, je začátkem třicátých let přivedla k surrealismu a k členství v Surrealistické skupině v ČSR. Se Štyrským uskutečnili řadu dalších uměleckých projektů, v nichž významné místo zaujímá osobité ztvárnění sexuality a erotiky. Toyen již v polovině 20. let 20. století namalovala soubor obrazů s erotickými náměty, erotická inspirace se ve zvláště vyhrocené, až vyzývavé podobě zračí v jejích kresbách a hlavně v ilustračních cyklech, jakož i v jinotajné rovině jejích surrealistických obrazů třicátých let stejně jako období pozdějších. Ve 30. letech ilustrovala díla významných autorů erotické literatury (například Pietro Aretino, markýz de Sade aj.) publikovaná v Edici 69 a svými kresbami přispívala do Štyrského tří ročníků časopisu //Erotická revue// (1930–1933). I z tohoto hlediska patří oba umělci k nejvýznamnějším tvůrcům 20. století nejen v českém, ale i mezinárodním prostředí. Surrealistické podněty se v malířské tvorbě Toyen převtělily do podoby libidinózně podbarvených nápovědí, popřípadě symbolických významů, později do obrazů vyznačujících se magickým realismem, v nichž lze spatřovat zoufalou reakci na válečnou pohromu. Po roce 1947 se Toyen trvale usadila v Paříži, kde pokračovala v rozvíjení osobité poetiky.