Ford Focus ST – předokolka,# Mazda MX-5 – zadokolka,# BMW M135i xDrive – čtyřkolka.# $ # Tres faciunt collegium,# „tři tvoří společenství“,# radost, potěšení, veselí – gaudium.# $ # To je moje trivium, trivarga i triáda,# moje dharma, artha i můj nejlepší káma,# ostatní věci mi mohou „vlézt na záda“…# $ # Také metoda trial and error# mi opakovaně za pravdu dává# a z transcendentna mi žehná Hór.# $ # Vysvětlivky# **artha** (ze sanskrtu: //artha//, „bohatství, prospěch, majetek“), v etice hinduismu jeden z účelů lidského života, jehož naplňování tvoří hlavní smysl politiky, umění vládnout a hospodářské vědy a jehož dosažení je nejenom právem, ale i náboženskou povinností každého jednotlivce. Snaha o získání hmotných statků, úspěchu a blahobytu, jak ji vyjadřoval pojem //artha//, představuje součást čtveřice hlavních životních cílů člověka, mezi něž patří též plnění náboženských povinností a společenských závazků //(dharma)//, uspokojování tělesných žádostí //(káma)// a snaha o dosažení vysvobození z koloběhu převtělování //(mókša)//. S naukou o čtyřech účelech života souvisí též představa o čtyřech životních stadiích //(ášrama)//.# **triáda** (triadismus, trialismus) (z řečtiny: //trías//, „trojičnost, trojnost“), označení velmi častého schématu členění filozofických nebo náboženských entit. Triády se uplatňovaly již od starověku, paralelně na mnoha úrovních; například egyptské triadické členění božstev „Éset (řecky: Ísis) – Usir (řecky: Osíris) – Hór“, nebo stará antická schémata „duch – duše – tělo“, „memoriam – intelligentia – voluntas“, „nebe – země – zásvětí“ (peklo, podsvětí atd.), případně logická schémata typu „teze – antiteze – syntéza“. Pozdně antická křesťanská teologie (4.–5. století) byla přímo přesycena spory o triadická teologická schémata, zejména o interpretaci Boží Trojice, která také vedla k prvnímu rozkolu mezi latinským a východním křesťanstvím. Avšak až do novověku se vytvářely stále nové triády, například logické schéma „pojem – soud – úsudek“, které vzniklo v logické nauce o elementech ve škole Port-Royal. Triadický ráz má nauka Immanuela Kanta (1724–1804) o čistých rozvažovacích pojmech (kategoriích), u Johanna Gottlieba Fichta (1762–1813) v nauce o zásadách (vztah Já a Ne-Já konstituující sebevědomí) a zejména u Georga Wilhelma Friedricha Hegela (1770–1831), v jehož logice a systematické filozofii se objevuje několik triád se zcela určující funkcí (o sobě – pro sebe – o sobě a pro sebe; bytí – bytnost – pojem; obecné – zvláštní – jedinečné; a samozřejmě celá fenomenologie ducha). V současnosti se otázkou triadismu zabývá tzv. bamberská triadická škola, která vydává edici //Bibliotheca Trinitariorum//.# **trial and error** (z angličtiny), pokus a omyl; idealizovaná metoda řešení (vědeckých) problémů, která se uplatňuje v situacích, kdy je znám cíl a kritérium úspěchu řešení daného problému; kdy je možné uskutečnit řadu alternativních pokusů řešení; kdy je známo, že z těchto řešení je většina stejně úspěšných nebo neúspěšných; a kdy není známo, které z těchto řešení je právě tím úspěšným. Za těchto podmínek je možné konat libovolný počet pokusů o vyřešení problémů, dokud po různém počtu mylných pokusů nenarazíme na správné řešení. Moderní věda se brání využívat tuto metodu, v transformované podobě se uplatňuje ještě v psychologii (behaviorismus). V novějších teoriích vědy se pokusil o rehabilitaci metody trial and error britský filozof a společenský myslitel rakouského původu Karl Raimund Popper (1902–1994) v teorii falzifikacionismu; podle Poppera se v empirických vědách, pokud nemají dost jiných pevnějších kritérií, tak dlouho zkouší a zase vyvrací, dokud není nalezena jedna „správná“ teorie. Protože tento pohled míří pouze na variace teorií a zcela pouští ze zřetele problém mutací, není metoda trial and error v exaktních vědách využitelná.# **trivarga** (ze sanskrtu: //tri//, „tři“ a //varga//, „oddíl, skupina, sada, množina“), v indickém kulturním okruhu trojice základních životních cílů či účelů, zahrnující duchovní život a morálku //(dharma)//, světský prospěch a obživu //(artha)//, jakož i uspokojování smyslných potřeb a žádostí //(káma)//.# **trivium** (z latiny: //trivium//, „trojcestí, rozcestí, křižovatka; trivium, nižší všeobecné školní vzdělání“), 1. ve středověku nižší stupeň ze sedmera svobodných umění, vyučovaných na artistických fakultách; sestávalo z latinské gramatiky, rétoriky a logiky. Trivium mělo studenty naučit „rozumně mluvit a psát“, následováno bylo kvadruviem; 2. tři základní úkony – čtení, psaní, počítání, jimž měla podle tereziánské školské reformy z roku 1774 žáka naučit počáteční, tzv. triviální škola; zavedena povinná školní docházka od 6 do 12 let, ve městech byly zakládány tzv. školy hlavní, ve velkých městech školy normální (vzorové). Reforma byla dílem zaháňského opata Jana Ignáce Felbigera (1724–1788), v Čechách ji prováděl vrchní inspektor Ferdinand Kindermann (1740–1801).