Prý žijeme v nejlepším z možných světů?!# Takovou šířil filozof Panglos osvětu.# Optimistické vize v životní realitě# však obvykle rychle hynou na úbytě.# $ # I naivní Candide dospěl k názoru,# že je třeba mít se na pozoru# před neřestmi, nouzí a nudou,# které tu s námi neustále budou.# $ # Pane Voltaire alias Arouete,# kdo se tedy vlastně plete!?# $ # Vysvětlivky# **Panglos**, postava nepraktického filozofa z Voltairova románu //Candide ou l’Optimisme//.# **Voltaire** (vlastním jménem François-Marie Arouet, 21. 11. 1694, Paříž, Francie – 30. 5. 1778, Paříž, Francie), francouzský filozof, spisovatel, dramatik, esejista a historik; patrně nejznámější francouzský osvícenský filozof a nesmlouvavý kritik a polemik. Za své názory byl pronásledován královskou mocí i církevními kruhy, jeho díla byla zakazována a pálena na hranicích. Tento osud stihl například i jeho //Lettres philosophiques ou lettres anglaises// (Filozofické listy aneb listy anglické), které vydal v roce 1734, po svém vyhoštění do Anglie (1726–1729). Přes tyto, anebo právě pro tyto spory a konflikty, v nichž hájil rozum a toleranci, byl ve své době velmi populární. Dokázal si získat přízeň žen, obdiv intelektuálů i sympatie královských dvorů. Byl v písemném i osobním styku s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejší Evropy. Jeho díla významně ovlivnila dobové duchovní klima. K Voltairovi jako k svému předchůdci se hlásili také protagonisté Velké francouzské revoluce. Voltairův román //Candide ou l’Optimisme// (Candide neboli Optimismus, 1759) představuje – vedle Diderotova románu //Jacques le fataliste et son maître// (Jakub fatalista a jeho pán, vydáno 1796) – vrcholný projev francouzského osvícenského románu. Ironický a sebeironický, vševědoucí (objektivní) vypravěč neprojevuje zájem o psychiku svého naivního hrdiny Candida a rovněž redukuje na minimum popisy prostředí. Zcela se soustřeďuje na děj – životní osudy svého hrdiny, které komentuje, nejednou formou hutných gnóm a sentencí. Pokusem nabídnout pozitivní řešení lidskému pobytu ve světě je závěr díla: na konci své cesty si Candide za poslední peníze zakoupí kus země poblíž Cařihradu; dospívá k poznání, že nejlepším lékem na „tři velká zla“, s nimiž se ve světě setkal, na „nudu, neřesti a nouzi“, je práce. Voltaire jako jeden z prvních upozornil na význam studia zvyků pro pochopení dějin kultury – v práci //Essai sur les mœurs et ľesprit des Nations// (Pojednání o mravech a duchu národů, 1756).