Kdyby hetéra Phyllis nedonutila pracovat Aristotela vleže i vkleče,# neměli bychom velikána veškeré vědy, nýbrž bezvýznamného povaleče.# $ # I bičík použít musila,# aby ho k práci donutila.# $ # Někdy na něm jezdila jako na vepři,# v tom také nejsme v rozepři:# Hans Baldung zobrazil tu scénu v roce 1513 tak věrně,# jako by to viděl na vlastní oči a poznal důvěrně.# $ # Jako obvykle do výkladu scény psychoanalytici „své prvky“ vmísili:# Prý alegorie na podřízení intelektu vášni se sexuálními prvky, pravili.# Nahá Phyllis, která svou oběť pohání bičem,# si údajně nezadá v ničem# s dámami od „nejstaršího řemesla“,# které zákazníkům nabízejí triky, aby jejich potence neklesla.# $ # Psychoanalytický a sexuologický rozklad ani špetku logiky neužil,# jak by pak Aristotelés základy analytického uvažování a logiky využil?# Kdo místo něho by jako prvý použil termín „anthropologie“?# Nejspíš by dodnes člověka studovala zoologie…# $ # Člověka odlišil od zvířat a označil jako //to zóon polítikon//,# rozvíjet společenský život totiž dokáže jenom on.# $ # Polyhistor nakonec oplodnil i sexuologii,# zde mají zástupci té disciplíny jeho zajímavou teorii:# $ # „Hadi kopulují tak, že se navzájem ovíjejí; nemají však žádná varlata, ani žádný penis, jak jsem již řekl dříve – žádný penis, protože nemají nohy, žádná varlata (…) kvůli své délce. Neboť protože jsou přirozeně tak dlouzí, kdyby zde byla další zpoždění v oblasti varlat, semeno by se ochladilo, díky svému pomalému postupu. To se stává u mužů, kteří mají velký penis: jsou méně plodní než ti, kteří mají menší penis, protože studené semeno není plodné, a semeno, které se dopravuje na příliš velkou vzdálenost, se ochlazuje.“# $ # Vysvětlivky# **Aristotelés ze Stageiry** (384 př. n. l., Stageira [Makedonie] Řecko – 322 př. n. l., Chalkida, Řecko), řecký filozof a polyhistor. Jeho encyklopedické dílo ovlivňovalo po dvě tisíciletí vývoj řady vědních odvětví. Ve spisech shrnutých později pod názvem //Organon// (česky: //Organon I–VI//. Praha: Československá akademie věd a umění, Academia, 1958–1978) položil základy analytického uvažování a klasické logiky; bývá označován i za „prvního antropologa“, neboť ve svých spisech shromáždil poznatky tehdejší doby o člověku. Aristotelovi je rovněž připisováno první užití termínu „anthropologie“ (v etickém spisu //Etika Nikomachovi//, adresovaném jeho synovi [česky: //Etika Nikomachova//. Praha: Laichter, 1937), i když v poněkud odlišném smyslu, než se objevoval později a než je používán dnes. Aristotelovo dílo tzv. //Corpus Aristotelicum//, uspořádané podle oborů jeho následníky, obsahuje spisy: logické, ontologické – tj. metafyzické (pojednávající o základech jsoucna; název metafyzika je odvozen od toho, že pořadatel Aristotelova díla Aristoníkos z Rhodu je zařadil za spisy fyzikální, přírodně filozofické a přírodovědecké). Další Aristotelovy spisy se týkají etiky, politiky a slovesného umění.# **Baldung**, Hans, zvaný Grien (1484 nebo 1485, Gmünd, Německo – září 1545, Štrasburk, Alsasko), německý malíř a grafik; jeden z předních představitelů rané německé renesance. Baldung vytvořil v malbě i grafice (portréty, církevní, mytologické i profánní náměty, alegorie) dílo plné vnitřního napětí a protikladů. V množství jeho vynikajících dřevořezů i řady olejomaleb se často objevuje zobrazení nahého těla: příkladem z raného období je alegorie //Tři věky ženy a smrt//, 1510; //Aristotelés a Phyllis// [též jako //Zkrocený filosof//], 1513 [neoblečená Phyllis jede na nahém Aristotelovi]; //Tři čarodějnice//, 1514. Později, za sílící reformace, kdy klesal počet církevních zakázek, našel umělec dostatek příležitostí, aby se věnoval své zálibě v zobrazování nahého, smyslného ženského těla: //Dvě čarodějnice//, 1523; dva deskové obrazy //Adam a Eva//, kolem roku 1523 (Adam a Eva jsou charakterizováni nejen anatomicky, ale také jako dvojice protikladných temperamentů; k tématu Adama a Evy se ve vynikající kompozici znovu vrátil v roce 1538); //Judita s hlavou Holofernovou//, 1525; //Venuše a Amor//, 1525; //Hudba a Ješitnost//, 1529; //Lidstvo ve stavu nevinnosti// a //Lidstvo ve stavu hříchu//, kolem roku 1540; //Sedm životních údobí ženy//, 1544. Vedle Albrechta Dürera, jehož byl žákem a s nímž ho pojilo celoživotní přátelství a vzájemná úcta, patří Baldung k nejdůležitějším malířům Dürerovy éry a připravil německé malířství na manýrismus 16. století.