Černá neděle,# Pražná neděle,# Kýchavná neděle,# Družebná neděle,# Smrtná neděle,# Květná neděle.# $ # Pak velký smutek# na Velký pátek…# $ # Ty nevěrný Jidáši, kdopak ti poradil,# abys svého Mistra židům prozradil?# $ # Velká noc mezi sobotou a nedělí, „nad ní, věru, není“,# neb se, bohužel, zimní čas v letní mění# a našemu spánku hrozí hodinové ukrácení…# A, ano, je taky připomínkou Kristova vzkříšení.# $ # Že je letos o týden dříve ono krácení, # možná, můj názor to ale stejně nezmění.# $ # Vysvětlivky# **Velikonoce** (též Červené svátky, Šmigrust, Veliká noc atd.), nejvýznamnější svátek křesťanského liturgického roku připomínající ukřižování a zmrtvýchvstání Krista, časově blízký židovskému svátku pesach. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem, který se podle liturgického kalendáře latinského ritu slaví první neděli po prvním jarním úplňku. V lidové tradici se v rámci Velikonoc setkáváme jak s křesťanskými obřady, tak i s rituály přírodní magie, jejichž cílem je zajistit štěstí, plodnost a bohatou úrodu právě začínajícího vegetačního cyklu. Obě tradice, ač každá po svém, slaví Velikonoce jako symbol smrti starého a zrození nového života. Velikonočnímu období předchází čtyřicetidenní půst a šest nedělí: Černá neděle, Pražná neděle, Kýchavná neděle, Družebná neděle, Smrtná neděle (obřad vynášení smrtky [morany]) a Květná neděle (svěcení ratolestí vrby jívy, připomenutí Kristova vjezdu do Jeruzaléma), která otevírá tzv. Svatý (Pašijový) týden. Vyvrcholením půstu a Svatého týdne je Velikonoční triduum: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. V průběhu Velikonočního tridua se můžeme setkat s mnoha typy pašijových her, chlapeckými obchůzkami, které jsou z tradičního hlediska výhradně mužskou záležitostí: klapáním/hrkáním (chlapci s řehtačkami a klapači procházejí obcí a namísto zvonů, které „odletěly do Říma“, oznamují čas k modlitbě) a honěním Jidáše (obchůzka, která na Velký pátek ohlašuje učedníkovu zradu: „(…) Ty nevěrný Jidáši, cos to učinil, že jsi svého Mistra židům prozradil? (…)“).Tradice klapání i honění Jidáše se v našem kulturním okruhu vyskytuje méně, je však dosud živá. Zelený čtvrtek v církevní tradici připomíná Poslední večeři a bdění v Getsemanské zahradě, s večerem již otevírá tichou meditaci předznamenávající Velký pátek, podle lidové tradice je čtvrtek považován za počátek zemědělského roku, je tedy dobré například zaset hrách, uvařit zelené jídlo nebo jídlo s výhonky jarních rostlin. Kromě jiných zvyklostí se důkladně uklízejí a vymetají domy i zemědělská stavení (přípravy na Velikonoce jsou celkově spjaty se symbolikou očisty, duchovní i fyzické). Zelený čtvrtek je prvním dnem nového cyklu a magicky předurčuje celé následující období, z toho důvodu je lidová tradice velmi citlivá vůči zlým znamením. Velký pátek je dnem připomínajícím Kristovo ukřižování, dnem ticha a rozjímání, průvodů a procesí, uctívání kříže. Lidová tradice Velký pátek spojuje s vysokým magickým potenciálem a formuluje celou řadu zákazů a doporučení. Země odhaluje poklady a tajemství, lidé se obřadně myjí, aby si zajistili zdraví, vykrápějí domy a stáje. Je vhodné vyhnout se praní prádla, pečení chleba, domácím a zemědělským pracím, nemělo by se nic prodávat ani půjčovat. Bílá sobota je posledním dnem půstu a jediným aliturgickým dnem roku, připravuje se obřadní pečivo, hasí se oheň a znovu rozžíná, což je považováno za symbol znovuzrození. Sobota (a noc ze soboty na neděli) je tradičně chápána jako počátek nového života, lidová obřadnost například káže třást ovocnými stromy v sadech, aby se po zimě opět probudily. Jednotlivé regionální zvyklosti Velikonočního tridua se co do konkrétního provedení i načasování liší, obecně lze říci, že jejich vyvrcholením je předvečer Božího hodu velikonočního. Takzvaná Velká noc mezi sobotou a nedělí je připomínkou Kristova vzkříšení, při Velikonoční vigilii se zapaluje paškál (velikonoční svíce symbolizující nový život a světlo víry), světí se voda, křtí se katechumeni a věřící potvrzují slib. V lidové tradici našeho kulturního okruhu je vycházející slunce nedělního rána mnohdy spojováno se symbolikou znovuzrozeného Krista. Nedělí (Božím hodem velikonočním [Zmrtvýchvstáním Páně]) začínají samotné Velikonoce (padesátidenní období, které trvá až do Letnic). Při dopolední bohoslužbě se tradičně světí velikonoční jídlo, lidé si na Boží hod obvykle pořizují nové sváteční šaty, lidová tradice rozmanitými rituály zajišťuje požehnání zemědělských pozemků. V současnosti je neděle spjata s přípravou na Velikonoční pondělí, tedy s barvením vajíček, pletením pomlázek, přípravou tradičního pečiva. Pondělní obchůzka koledníků (nebo pomlázka [mrskut]) je spíše rituálem kontaktní a sympatetické magie než náboženskou slavností. Tradičně se opět jedná o mužskou činnost, na mnoha místech se ale můžeme v případě dětského koledování setkat i s děvčátky. Šlehání pomlázkou ze zeleného proutí, stejně jako polévání vodou, přináší „pomlazení“, sílu a zdraví do dalšího roku. Dívky a ženy se koledníkům za tento rituál odměňují kraslicemi, pentlemi, sladkostmi, v případě mužské obchůzky také alkoholem. S velikonočními svátky souvisí celá řada tradičních pokrmů, jejichž symbolika je spjata s jarní přírodní magií. Objevují se motivy kruhu jako symbol slunce (mazanec [též svítek, plecovník]), široká škála drobného pečiva (jidáš, boží milosti), cukroví, perníky, velikonoční beránci (sladké pečivo i jehněčí maso), častá jsou jídla se zelenými výhonky rostlin (velikonoční nádivka s kopřivami). Typickým symbolem Velikonoc jsou kraslice, bohatě zdobená vařená vajíčka. Vyfukované kraslice jsou moderním zvykem, v lidové tradici by prázdné vajíčko příslušelo spíše Moraně než oslavě nového jara.