Na sklonku života mám jeden velký sen –# mít věrné vešebty na každý den,# kteří odpovídají: „Provedu! Zde jsem!“# Vybavené úplně vším, taky počítačem.# $ # Ideální počet vešebtů by byl 365,# dožil bych se proto i tolika let.# Jako egyptský vládce faraon# dospěl bych až na pyramidion.# $ # Co když ale vešebty revoluční duch popadne# a na mou hlavu jejich pomsta dopadne?# Když mají tolik předáků, snad není konina,# obávám-li se jejich mrňavého vůdce – Lenina.# $ # Vysvětlivky# **faraon**, hebrejský a řecký tvar egyptského slova //per aa//, „velký dům“, které zpočátku označovalo královský palác a později i samotného panovníka starého Egypta.# **pyramidion,** vrcholek pyramidy, který býval vytesán z jednoho kusu tvrdého kamene (žuly nebo čediče) a zdoben náboženskými motivy a hieroglyfickými nápisy obsahujícími jména a titulaturu příslušného vládce. Mohl být pokryt měděnými nebo zlatými pláty.# **vešebt** (z egyptštiny: //vešeb//, „odpovídat“), mumiforní plastika představující zástupce zemřelého Egypťana. Název //vešebt// pochází od slovesa //vešeb// („odpovídat“), takže ho lze přeložit jako „ten, který odpovídá“. Toto označení odráží jeho úlohu zástupce zesnulého, jenž odpovídá, když je dotyčný zemřelý na onom světě vyzván, aby vykonal příslušné pracovní povinnosti, především obdělávání polí, zavlažování břehů a převážení písku. Odpověď vešebtu zní: „Provedu! Zde jsem!“ Od konce 12. dynastie se na některých vešebtech objevuje úplný nebo zkrácený text 6. kapitoly //Knihy mrtvých//, což přetrvává až do Ptolemaiovské doby. Namáhavé práci se na onom světě chtěli vyhnout všichni muži a ženy a od 18. dynastie i panovníci. Počet jejich vešebtů přitom kolísal. Až postupem doby dosáhl ideálního čísla 365 – jedna figurka na jeden den v roce. V 19. dynastii potom přibylo 36 vešebtů – dohlížitelů, kteří drží hůl nebo důtky a jsou civilně oděni. K tomu někdy přistoupil ještě jeden vrchní dohlížitel. Nejstarší vešebty se objevují na počátku Střední říše (12. dynastie: 1994–1797 př. n. l.), jsou zhotoveny z vosku a představují nahé lidské postavy. Zavinovaly se do obinadel a ukládaly do miniaturních rakví. Rozšíření Usirova kultu ve Střední říši se projevilo i u vešebtů: zemřelý začal být označován jako „Usir“ a nápis na něm začínal obratem „Usirem osvícený“, za nímž následovalo jméno a titul. Pečlivému vypracování vešebtu byla věnována pozornost zvláště v Nové říši (18.–20. dynastie: 1543–1080 př. n. l.), kdy se zhotovovaly z kamene, dřeva, keramiky, fajánse, bronzu, nebo dokonce i ze skla. Jejich oděv, paruky a šperky věrně odrážely tehdejší módu vyšších společenských vrstev.