Vivisekce –# strašlivá dějinná lekce.# Začala už ve starověku# a nekončí ani v našem věku.# $ # Přesto někteří z „lékařů“, i po odhalení, stoupali nahoru –# třeba do funkce předsedy japonského olympijského výboru!# $ # Vysvětlivky# **vivisekce** (z latiny: //vivere//, „žít“ a //secare//, „řezat“), pokusy na živých bytostech (zvířatech nebo lidech) prováděné operační technikou bez znecitlivění. Z historických pramenů je známo, že experimenty na živých zvířatech a možná i na lidech prováděli již řečtí lékaři Hérofilos z Chalkédonu (330–260 př. n. l.) a Erasistratos z Keu (330–255 př. n. l.), kteří touto cestou poznávali stavbu živého těla. Obavy, vyslovované již od 19. století, že totiž od pokusů na zvířatech není daleko k pokusům na lidech, se bohužel potvrdily za druhé světové války, kdy byli někteří vězni v nacistických koncentračních táborech podrobováni drastickým lékařským experimentům. Pokusy na lidech neblaze proslul zejména vedoucí lékař osvětimského vyhlazovacího tábora Josef Mengele (1911–1979), který měl doktorát nejen z medicíny, ale i z antropologie. Nejrůznější pokusy na živých lidech, včetně vivisekcí, prováděla také japonská armáda od 30. let 20. století v severním Mandžusku a později i v Číně a na Filipínách. V roce 1932 zahájil armádní lékař generálporučík Širó Išii (1892–1959), pověřený vedením tzv. Výzkumné laboratoře pro ochranu před epidemiemi, program výzkumu chemických a biologických zbraní. Nedaleko Charbinu v severním Mandžusku nechal zřídit koncentrační tábor Čung-ma, který sloužil jako experimentální pracoviště provádějící lékařské pokusy na vězních. Po prozrazení utajovaných aktivit bylo vězení v roce 1936 uzavřeno, laboratoř přesunuta do nového působiště ve městě Pching-fang v těsné blízkosti Charbinu a začleněna do Kwantungské armády jako Oddělení ochrany před epidemiemi a pro čištění vod, zkráceně Jednotka 731. Do roku 1945 zde byly v rámci zvláštního projektu výzkumu biologických zbraní soustředěny stovky lékařů a vědců, kteří prováděli experimenty na živých lidech (amputace končetin bez anestezie, postupné odstraňování částí mozku, plic a jater, vyjmutí žaludku a přímé napojení jícnu na střeva či záměrné naočkování bakteriemi dýmějového moru, cholery, sněti slezinné a dalších nemocí), a to jak na civilistech (Číňanech, Korejcích, Mongolech), tak i válečných zajatcích (zejména Američanech). Předmětem různých pokusů se stalo více než 10 000 osob. Všem členům Jednotky 731 byla později výměnou za poskytnutí výsledků experimentů zajištěna imunita. Išii žil až do své smrti ve státě Maryland v USA, kde se věnoval výzkumu biologických zbraní, mnozí z jeho spolupracovníků působili ve vědě a výzkumu (předseda Japonské lékařské asociace) či ve veřejných funkcích (primátor Tokia, předseda Japonského olympijského výboru). Po skončení druhé světové války vznikl proto, v návaznosti na norimberský proces s válečnými zločinci, Norimberský kodex, který stanovil základní etické principy výzkumu v medicíně, aby se tak v budoucnu zabránilo podobnému zneužití lékařských pokusů. Přesto se „vivisekce“ kvůli získání a prodeji zdravých orgánů pravděpodobně provádí dodnes (v době války na území bývalé Jugoslávie, v Súdánu a jinde).