Krásná mladá betúlská Židovka Júdit# vzala Babylóňana Holoferna na byt.# Když po ní chtěl i stravu,# usekla mu rázně hlavu.# $ # Vysvětlivky# **Holofernes**, vrchní vojevůdce Nabukadnezara II. (604–562 př. n. l.), druhého vládce chaldejské dynastie v Babylonu, jenž v roce 597 př. n. l. poprvé obléhal a posléze dobyl Jeruzalém a asi 3 000 Židů odvlekl do takzvaného „babylonského zajetí“. Holofernes při tažení na západ ohrozil Judsko (Júd 4,7); za obléhání Betúlie se však podařilo odvážné Júditě připravit Holoferna o život.# **Júdit** (Judita) (hebrejsky: //Jehudit//, „Židovka“), mladá židovská vdova z města Betúlie, hlavní postava apokryfní knihy, která nese její jméno. Při obléhání Betúlie krásou a odvážnými intrikami získala lásku a důvěru vojevůdce nepřátelského vojska Holoferna; posléze mu uťala hlavu, což vedlo k rozvratu a nakonec k porážce obléhatelů. Událost a její hrdinka postrádá historické zakotvení, je možná personifikací izraelského lidu, který s vírou v Boha zvládne i největší protivenství. V uměleckém ztvárnění tohoto námětu je ukryt symbol vítězství krásné, nemilosrdné ženy nad milencem, oloupeným o mužnou sílu, přičemž demonstrativní zničení muže bývá zpodobeno ve vší surovosti (Allori, //Judita se služkou a hlavou Holofernovou//, Botticelli, //Judita//, Cranach starší, //Judita//, Donatello, //Judita a Holofernes//, Klimt, //Judita I, Judita II//, Rubens, //Judita s hlavou Holofernovou// aj.). Příběh Judity a Holoferna symbolizuje strach z kastrace asi nejjednodušší formou, neboť žena je zde přímým agresorem. Proto neudiví, když i hrdina Sacher-Masochova románu //Venus im Pelz// (Venuše v kožichu, 1870) si ve své fantazii představuje, že je sám Holofernem, obětí krásné a neúprosné Judity.