Leckdo možná čeká Volkswagen,# ale tohle označení má jiný gen:# Tehdy ještě neexistovalo kolo ani vůz# a možná proto měli lidé jiný vkus.# $ # Ta dvě písmena velké abecedy v sobě tají# ženy, jež zde s námi 25 tisíc let pobývají:# Věstonickou venuši moravskou,# a Willendorfskou, tu rakouskou.# $ # Každá má postavu ve tvaru kosočtverce,# aby tak pozitivně působila na milence,# v oněch dobách totiž lidský rod# myslel téměř 24 hodin denně na rozrod.# $ # Pro naše předky byly ženy kypré ideálem krásy,# vůbec jim nevadilo, že neměly vosí pasy.# Pro přiměřený BMI neměli muži žádné pochopení,# vždyť jejich ženy měly tvary tak akorát k uchopení!# $ # Vysvětlivky# **BMI** (zkratka z angličtiny: //Body Mass Index//), index tělesné hmotnosti. Jde o poměr hmotnosti člověka (v kilogramech) a druhé mocniny jeho tělesné výšky (v metrech). Zdravý člověk má BMI mezi 18,5 a 25 kg/m2, i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s podváhou. Osoba s BMI přes 25 kg/m2 je chápána jako osoba s nadváhou, osoba s BMI přes 30 kg/ m2 je považována za obézní. BMI nad 40 kg/ m2 je považováno již za vážné riziko onemocnění.# **Věstonická venuše**, plastika ženské postavy, kolem roku 25 000 př. n. l., mladý paleolit, kultura pavlovienu, terakota, výška 11,5 cm, naleziště: Dolní Věstonice u Mikulova na Moravě, uloženo: Moravské zemské muzeum, Brno, Česká republika. Proslulou plastiku objevil v roce 1925 Karel Absolon a nazval ji //Věstonická venuše//. Byla vymodelována z keramické hmoty, jejíž užití jako sochařského materiálu na lokalitách pod Pavlovskými vrchy je prioritním objevem tamějších lovců z hlediska celosvětového. Jinak ovšem podobné zobrazení ženy (ženského božstva, venuše) patří stylově k nejrozšířenějšímu typu paleolitických „venuší“ v celém tehdejším prostoru Euroasie (dále například „Venuše z Gagarina“, „Venuše z Grimaldi“, „Venuše z Kostěnek“, „Venuše z Laussel“, „Venuše z Lespugue“, „Venuše z Pavlova“, „Willendorfská venuše“): hlava ani rysy tváře nebo oči nebyly podstatné, stejně jako ruce; naopak byla zdůrazněna velká povislá prsa, široké boky a silná stehna, jakoby formovaná opakovaným mateřstvím – tedy znaky snad stylizující ženskou plodnost, jejímuž kultu mohly takové plastiky sloužit. Tyto plastiky, přestože mají proměnlivé rozměry jednotlivých proporcí, byly pro celkové vyznění a sdělení patrně vytvářeny podle jednotného kánonu založeného na obdobném filozofickém východisku paleolitické společnosti: celá postava je zpracována ve tvaru kosočtverce, jehož horní vrchol vyznačuje hlavu, dolní vrchol nohy, postranní vrcholy se dotýkají boků; kružnice vkreslená ve středním poli kosočtverce vymezuje mateřské břicho; z horního okraje kružnice visí dolů velké prsy, její spodní okraj se dotýká pohlaví. Zdá se tedy, že mladopaleolitičtí umělci zobrazovali nahou ženu ve vysokém stupni těhotenství – nadto v obrysech kosočtverce, jenž je patrně prastarým znakem vulvy –, aby symbolizovali a pozitivně v rituálu ovlivňovali rodící a rozmnožovací sílu ženy, z níž pocházeli všichni členové pospolitosti a ve které viděli ztělesnění lidského sexuálního principu, zajišťujícího pokračování života.# **Willendorfská venuše**, plastika ženské postavy, kolem roku 26 000 př. n. l., mladý paleolit, kultura gravettienu, vápenec se stopami červené barvy, výška 10,7 cm, naleziště: Willendorf, Wachau, Dolní Rakousko, uloženo: Naturhistorisches Museum, Vídeň, Rakousko.