Prošel jsem třemi ášramy:# PhDr., Ph.D., DrSc. s důstojností lamy,# ani jeden mi v hlavě a srdci nezanechal šrámy.# $ # Poté jsem úspěšně protnul všechny čtyři životní cíle –# arthu, dharmu, kámu i mókšu, takže mě čeká jen „krátká míle“.# $ # Tělo je umrtveno, má duše však jásá,# přede mnou je poslední ášram – sannjása.# $ # V Poustevně uchopování pravdy už mi nezabrání ani politické hnutí,# abych naplnil karmu, přerušil sansáru a dospěl k nirváně, tedy vyvanutí.# $ # Vysvětlivky# **artha** (ze sanskrtu: //artha//, „bohatství, prospěch, majetek“), v etice hinduismu jeden z účelů lidského života, jehož naplňování tvoří hlavní smysl politiky, umění vládnout a hospodářské vědy a jehož dosažení je nejenom právem, ale i náboženskou povinností každého jednotlivce. Snaha o získání hmotných statků, úspěchu a blahobytu, jak ji vyjadřoval pojem artha, představuje součást čtveřice hlavních životních cílů člověka, mezi něž patří též plnění náboženských povinností a společenských závazků //(dharma)//, uspokojování tělesných žádostí //(káma)// a snaha o dosažení vysvobození z koloběhu převtělování //(mókša)//. S naukou o čtyřech účelech života souvisí též představa o čtyřech životních stadiích //(ášrama)//.# **ášram** (též ášrama; ze sanskrtu: //ášrama//, od slovesa //á + šram-, šramati//, „namáhat se, vyvíjet úsilí, konat pokání“), název čtveřice stadií, jimiž by v ideálním případě měl projít každý „dvojzrozený“ hinduista (//dvidža//, tj. příslušník tří nejvyšších stavů či kast). Tradice požadovala, aby každý splatil svůj dluh bohům (přinášením obětí), svatým mudrcům (studiem posvátných písem) a předkům (zplozením mužského potomstva), a za tímto účelem měl strávit část svého života jako student //(brahmačárin; brahmačarja)//, hospodář a otec rodiny //(grhastha)//, lesní poustevník //(vánaprastha)// a potulný asketa v bezdomoví //(sannjásin; sannjása)//. Často se výrazu ášrama či ášram používá též jako pojmenování lesního útulku (či poustevny), kam se uchyluje hospodář ve zralém věku, kdy je obdařen vnuky a dosáhl třetího životního stadia, přeneseně pak k označení společenství hledačů duchovních pravd v čele s proslulým učitelem //(guru)//. Vůdce indického národního hnutí a sociální reformátor Móhándás Karamčand Gándhí (1869–1948) založil v květnu 1915 poblíž gudžarátského Ahmadábádu Satjágraha ášram (Poustevnu uchopování pravdy) jako „pospolitost žijící v náboženském duchu“ s cílem vychovat armádu dobrovolných bojovníků za pravdu pěstujících nenásilí, sebekázeň, lásku k pravdě a prostotu. Název ášram nesou četná buddhistická i hinduistická vzdělávací, meditační a osvětová centra klášterního typu, v současnosti nezřídka sloužící komerčním účelům.# **dharma** (ze sanskrtu: //dharma//, „to, co drží“ anebo „to, čeho je třeba se držet“), morálka, zákon, řád, povinnost v indickém kulturním kontextu. Objektivně představuje odvěký vesmírný pořádek, věčný zákon (vesmír), jímž se řídí veškeré děje, v subjektivním smyslu souhrn povinností, které je třeba plnit, aby svět žil v souladu s tímto zákonem. V buddhismu pojem dharma označuje Buddhovu nauku, jejíž jádro tvoří doktrína příčinně podmíněného vznikání //(pratítjasamutpáda)//, čtyři vznešené pravdy a vysvobození ze strastného řetězce znovuzrození //(nirvána)//.# **káma** (ze sanskrtu: //káma//, „žádost“), ve védách milostná touha jako mocná kosmogonická síla na počátku procesu tvoření, v pozdější indické tradici jeden ze tří (později čtyř) základních cílů lidského života. Podle ortodoxních hinduistických představ je údělem jednotlivce nacházejícím se v životním stadiu hospodáře //(grhastha)// vést rodinný život a naplňovat přirozené milostné tužby, směřující k plození potomstva. V širším slova smyslu káma označuje jakýkoli smyslový požitek, v užším rozkoš ze sexuálního spojení. Podle slavné Vátsjájanovy příručky milostného umění //Kámasútry//, rozkoš je pro stav těla stejně důležitá jako potrava, uspokojování pohlavního pudu stejně podstatné jako cesta morálky a ctnosti, již nám ukládá posvátný řád //(dharma)//, anebo snaha o dosažení hmotného prospěchu a blahobytu //(artha)//. Personifikací sexuální touhy se stal hinduistický bůh Káma zpodobovaný jako mladík, jenž létá na papoušku a z luku z cukrové třtiny střílí květinové šípy vzbuzující milostný cit. Šiva, jehož svou střelou vyrušil z rozjímání, jej pohledem spálil na popel; od té doby přežívá jen jako mentální obraz a nese jméno Ananga („Beztělý“). Jako ztělesnění milostného zápalu též považován za jednu z forem ohně, jejíž protipól tvoří žár vyvolávaný při asketických praktikách //(tapas)//. S tím souvisí i jeho pověst pokušitele a nepřítele asketů; takový je i jeho buddhistický protějšek, bůh zmaru a pán světa chtíče //(kámalóka)// Mára.# **karma**, též karman (ze sanskrtu: //karman//, „čin, skutek“, respektive odplata za ně – „jak zaseješ, tak sklidíš“), v nejstarší indické tradici náboženský akt vykonaný v očekávání božské přízně či odměny; v mladším období konání činů, plnění povinností předepisovaných posvátným mravním kodexem //(dharma)// a provádění rituálních úkonů – tzv. cesta činů //(karmamárga)//, označovaná za jednu z cest ke konečnému vysvobození //(mókša)//.# **lama** (tibetsky: //bla-ma//, „nemající nad sebe vyššího; duchovní učitel, rádce, mistr učení“), v tibetském buddhismu je slovo lama nejvyšší mnišskou hodností, omezenou na úzký okruh jejích nositelů. Na hodnost lamy mají právo jen tulkuové (tzv. „živí buddhové“), dále opati-khänpové vyšších škol ve významnějších klášterech a mniši titulovaní geše. V Evropě je titul lama nesprávně aplikován na tibetské mnichy bez rozlišení.# **mókša** (ze sanskrtu: //mókša//, „vysvobození“), v hinduistickém učení o třech základních účelech lidského života //(dharma, artha, káma)// dodatečně přiřazovaný čtvrtý cíl, jenž vyzdvihuje oproštění duše od pout časoprostorové závislosti, její vymanění z koloběhu životů //(sansára)//, dosažení nejvyššího blaha a ryzího vědomí jako vrcholnou metu lidského snažení, odpovídající čtvrtému životnímu stadiu //(sannjása)//.# **nirvána** (ze sanskrtu: //nirvána//, „vyvanutí“), 1. v indické mystice pojem označující vyhasnutí všech světských tužeb, dosažení poznání prostého jakéhokoli klamu //(májá)// a falešného vědění //(avidja)//, a tedy oproštění duše od vlivu //karmanu//, její vysvobození //(mókša)//; 2. v buddhismu, jenž neoperuje s představou nesmrtelné duše //(átman)//, nirvána znamená stav nejvyššího vhledu, uvědomění a bdělosti //(bódhi)//, negaci všeho, co je strastné a pomíjivé, odstranění všeho světského lpění a koloběhu znovuzrození //(sansára)//; 3. stav spokojenosti a zapomnění.# **sannjása** (ze sanskrtu: //sam+njas-//, „odložit stranou, odvrhnout“), vzdání se či zřeknutí se světského způsobu života, poslední ze čtyř ášramů či životních stadií v hinduismu, zasvěcené odříkavému životnímu stylu, rozjímání a asketismu.# **sansára** (ze sanskrtu: //sam+sr-, sarati//, „toulat se, putovat“), koloběh přerozování, řetězec vznikání, zániků a nových zrození, jejichž povahu určuje neúprosný zákon //karmy// (či //karmanu//), odplaty za vykonané činy, které člověka poutají stále k dalším vtělením. Vysvobození //(mókša)// z tohoto neodvratného procesu nabízí upanišadové osvobozující poznání, spásonosná moc oddanosti k bohu //(bhakti)//, anebo – v buddhistické tradici – procitnutí //(bódhi)//, vedoucí ke konečnému vyvanutí //(nirvána)//.