Filozof Sókratés, bohužel, nebyl Xanthippě za její péči vděčný,# jinak by nemohl pronést výrok tak odsudečný:# „Mám-li zlou a hašteřivou ženu, pak mně, oslovi,# nezbývá než se věnovat mudrosloví; ještěže život není věčný!“# $ # Vysvětlivky# **Sókratés** (asi 469 př. n. l., Athény, Řecko – 399 př. n. l., Athény, Řecko), řecký filozof a učitel moudrosti; pokládán za nejmoudřejšího z Řeků. Ve svých úvahách se zabýval jednáním člověka, jehož chtěl vést poznáním k dobru – užíval k tomu svou metodu induktivního myšlení: odvozování výroků z jedinečných premis, rozšiřování okruhu platnosti a postupného zobecňování. Když byl odsouzen k smrti za to, že prý kazí mládež a zavádí nová božstva, nepoužil, jako činil obvykle při vysvětlování filozofických problémů, své postupně rozvíjené logické argumentace, ale ukázněně se podrobil trestu. Sókratés nezanechal žádný spis, ale přesto je jeho učení známo z děl jeho žáků: z Platónových dialogů //Obrana Sókrata// a //Kritón// a z Xenofontových //Vzpomínek na Sókrata//. Německý filozof Karl Jaspers řadí Sókrata (vedle Buddhy, Konfucia a Ježíše Krista) mezi čtyři směrodatné postavy světových dějin.# **Xanthippé**, jméno manželky řeckého filozofa Sókrata, „nejmoudřejšího z Řeků“. Některé starověké prameny mluví o její hádavostí a nesnášenlivostí (slovo „xantipa“ se v přeneseném smyslu stalo „synonymem“ označujícím zlé, hašteřivé, nesnášenlivé ženy). Traduje se řada historek, například: „Při bouřlivé filozofické při to Xantippa byla, / která na Sókratovu hlavu nočník vyprázdnila. / Až tehdy se nejmoudřejšímu z Řeků rozsvítilo / a zanechal nám velkolepé filozofické dílo.“ Úsudek současníků o hašteřivosti Xanthippy však není jednoznačný, neboť Sókratés se věnoval nikoli svému původnímu řemeslu (sochařství), nýbrž nepraktickému filozofování, a tak veškerá starost o domácnost ležela na jejích bedrech (viz Xenofón, //Vzpomínky na Sókrata //2,2, Hostina 2,10).