Jako senior v myšlenkách ubírám se rád# do doby, kdy světu vládl spravedlivý seniorát.# $ # Zmizela, bohužel, ta stará dobrá kultura,# světa se zmocnila mládežnická primogenitura.# $ # Že jsou to //rumores senum severiorum//,# třesky plesky, a že je ze mě cítit rum?# $ # Nuže, dobrá, tady je realita,# jak si dnes žije stařešinská „elita“:# $ # Kdybych nebral Proenzi,# dávno bych byl na penzi,# kdybych nebral Prostenal,# celou noc bych prosténal,# kdybych nebral Prostakan,# močil bych do plen jak fakan.# $ # Ta mužná žláza předstojná# zamlada bývala obstojná,# seniorům ale neslouží,# asi nás brzy usouží.# $ # Ale koho zláká Clavin,# toho čeká věčný Slavín.# $ # Vysvětlivky# **primogenitura** (z latiny: //primogenitura//, „prvorozenství, prvorozenectví“), 1. obecně přednostní právo prvorozeného v dědické posloupnosti; 2. nástupnický (dědický) řád povolávající k dědictví vlády prvorozeného v dědické linii; ve střední Evropě rozšířen od 11. do 18. století. Po otci přebíral vládu nejstarší syn, po něm jeho potomci. V Čechách se tento řád poprvé pokusil prosadit král Vladislav II. (kolem 1110–1174), když se v roce 1173 vzdal trůnu ve prospěch svého syna Bedřicha; definitivně se primogenitura prosadila až za vlády Přemysla Otakara I. (kolem 1156–1230), který roku 1216 zajistil uznání nástupnických práv svého syna Václava I. (1205–1253); tím se zabránilo častým rozepřím mezi Přemyslovci. Primogenitura nahradila stařešinský řád.# **rumores senum severiorum** (z latiny), klepy mrzutých dědků.# **seniorát** (z latinského //senior//, „stařešina“ [starší ze dvou osob téhož jména], což je 2. stupeň od //senex//, „starý, stařičký, zestárlý; stařec, dědoušek, dědek“), stařešinský řád; princip nástupnictví na panovnický trůn, který v přemyslovském státě zavedl kníže Břetislav I. (asi 1002–1055) těsně před svou smrtí (1054); vždy nejstarší Přemyslovec se měl stát českým knížetem, kdežto ostatním byly přiděleny do správy vedlejší země – části Moravy, tzv. úděly (olomoucký, brněnský a znojemský). Princip seniorátu byl porušován již v 11. století, definitivně zrušen byl v letech 1120–1125, když se Vladislav I. (zemřel 1125) prosadil na knížecí trůn místo svého staršího bratra a v roce 1125 zasáhl do volby svého nástupce; od té doby se začal uplatňovat princip primogenitury, který byl definitivně potvrzen za vlády Přemysla Otakara I. (kolem 1156–1230).