Преступление и наказание# Crime and punishment# Crime et châtiment# Crimen y castigo# Schuld und Sühne# 罪與罰# Zločin a trest –# $ # přátelé na život a na smrt,# spojil je a stále pojí arest.# $ # U nás však mají rest,# kmotři je rozkmotřili.# $ # Český Godfather [god-fáðr]# je odolný jak kvádr či fládr,# prostě nezničitelný kádr.# $ # Velkého českého kmotříčka# dostihne jedině kmotřička.# $ # Vysvětlivky# **arest** (z latiny přes němčinu), vězení.# **Dostojevskij**, Fjodor Michajlovič (11. 11. 1821, Moskva, Rusko – 9. 2. 1881, Petrohrad, Rusko), ruský prozaik a publicista; tvůrce takzvaného polyfonního (dramatického, filozoficko-psychologického) románu, předchůdce románové moderny 20. století. Autor románů, z nichž vynikají //Prestuplenije i nakazanije// (Zločin a trest, 1866) a //Brat’ja Karamazovy// (Bratři Karamazovovi, 1879–1880), nesmiřitelný kritik evropského Západu a jeho kapitalistického systému, stejně jako zásadní odpůrce ateismu a revolučního socialismu, i když sám mu v mládí podléhal a pochybností se nezbavil vlastně nikdy; výrazně náboženský autor ruské literatury. Láska je v jeho pojetí osudová, často destruktivní vášeň: podstatné místo v jeho dílech zaujímá osudová žena //(femme fatale)// přinášející neklid a rozvracející lidské životy, proti níž staví ženu-světici, která nese tíhu tohoto světa.# **kmotr**, 1. zástupce dítěte při křtu nebo při biřmování; podle tradičního pojetí přebíral za dítě („kmotřence“, „kmotřenku“) odpovědnost: bude o ně pečovat v případě ztráty rodičů, pomáhat při jeho výchově, bude mu důvěrníkem a rádcem; 2. šéf mafie; v českém prostředí posledních let označení osoby ovládající pomocí finančních darů, nátlaku, zastrašování apod. vybrané politické a mocenské struktury tak, aby sloužily k optimalizaci jeho aktivit (finančních, obchodních, mocenských apod.); 3. starší (venkovský) člověk, soused; 4. (expresivně) nešika.# **Kmotr**, český název románu //The Godfather// (1969) amerického spisovatele Maria Puza (1920–1999) a amerického filmu, který podle tohoto románu v roce 1972 natočil režisér Francis Ford Coppola. Román se zabývá aktivitami a osudy mafiánské rodiny Corleonových z New Yorku.# **kmotřička** (morana, smrt, smrtka), personifikace smrti, postava vystupující v legendách, písních a pohádkách. Smrt v tomto pojetí není beztvará a nekonečná, čímž do určité míry usnadňuje vyrovnání se s faktem lidské smrtelnosti. V pohádkách bývá mocná, hrozivá, neústupná a krutá, ale obvykle také spravedlivá a mnohdy ji lze obelstít, oddálit její příchod nebo se s ní spřátelit. Poslední varianta se u nás velmi často vyskytuje jako pohádka o „kmotřičce Smrti“, která člověku pomáhá a naučí ho léčit nemocné. Naše lidová tradice zobrazuje smrt jako stařenu, kostlivce, ženu či muže, kteří mohou být oblečeni do bílého nebo černého oděvu a jejich nejčastějším atributem bývá kosa. Smrt může ale vypadat i jako mladá dívka, žena sedící v blátě, žnec nebo skupina ženců, nevěsta v bílých šatech, střelec, lovec, stín nebo stvoření složené z lidských a zvířecích rysů. Lidové příběhy mnohdy přinášejí odůvodnění významu smrti pro fungování světa, vysvětlují lidskou neschopnost předpovědět vlastní smrt. V naší kultuře stojí za povšimnutí také personifikace smrti a zimy, morana (vynášení smrtky).# **rest** (z němčiny), (hovorově) 1. co zbývá vyřídit, dokončit, nejčastěji nedokončená práce, nevyřízený spis apod.; 2. (zastarale) nedoplatek.# **Zločin a trest**, český název románu //Преступление и наказание// (1866) ruského spisovatele Fjodora Michajloviče Dostojevského. Hlavním hrdinou je student práv Rodion Raskolnikov, který vraždou lichvářky řeší „ušlechtilý záměr“ – získání financí na dokončení svého studia. Zlo je u Dostojevského krásné a omamné, erotika je ďáblovým nástrojem; žena však může být jak nositelkou zla, tak vykupitelkou jako Panna Maria, ruská Bohorodička, Madona, jejíž obraz //(Sixtinskou Madonu)// jezdil Dostojevskij obdivovat do drážďanského Zwingeru. //Zločin a trest// zachycuje dobrý pól lásky, ženu-vykupitelku, jež se obětuje a zachraňuje člověka ze spárů zla. V líčení jednoho z prvních setkání vraha Raskolnikova a Soni Marmeladovové, která jako prostitutka živí rodinu svým tělem, se Dostojevskij zde (stejně jako v celém svém díle) projevuje jako mistr psychologie mezilidského kontaktu: oněch zámlk, odvádění řeči, gestikulace, přecházení po místnosti, v nichž se skrývá nezměrná touha člověka navázat kontakt, sblížit se a překonat samotu jako největší existenciální hrozbu. Setkání je plné nervnosti, rozpaků, trapnosti a zástupných témat. Raskolnikov se klaní prostitutce, která zachraňuje rodinu před smrtí hladem; dobrá žena je pro něho objektem zbožňování, erotika znovu nabývá rozměru, jaký měla ve středověku v podobě //Damendienst//, v mystické exaltaci evropského baroka a v apoteóze utrpení jako zdroje slasti, jak je tomu ve východním křesťanství včetně ruské ortodoxie (pravoslaví). Oba milenci se nakonec sejdou v sibiřské káznici: kající se vrah a prostitutka nad textem evangelia.