Kam mizí někdejší ON –# zóon logon echón a zóon politikon?# Proč je z něj pouhý dunící zvon?# $ # Aristotelés, Pavel a Hannah Arendtová odpověď znají:# byrokrati a diktátoři lidskou mysl v hrsti mají,# mnoha lidem totiž stačí jen, že se dobře nají…# $ # Vysvětlivky# **Arendtová**, Hannah (14. 10. 1906, Hannover, Německo – 4. 12. 1975, New York, USA), německá filozofka a politická teoretička. Ve dvaadvaceti letech získala doktorát z filozofie na univerzitě v Heidelbergu, kde byl jejím učitelem Martin Heidegger (1889–1976). Po příchodu nacistů k moci emigrovala do Francie, po jejíž okupaci v roce 1941 odešla do Spojených států amerických. Působila jako profesorka na řadě amerických univerzit. Zabývala se především politickou teorií a věnovala se problematice fenomenologie, totalitarismu, holocaustu a údělu židovství v moderní době. Jednou z ústředních linií jejího díla je otázka svobody, kterou podle ní člověk uskutečňuje pouze účastí ve veřejném životě, tedy politickou aktivitou. Oživila tak Aristotelovu představu //zóon logon echón// a //zóon politikon//, přičemž kladla důraz na pluralitu a individualitu lidských bytostí. Zmínit lze také její kritiku byrokratizace moderní společnosti a vzestup sociálních a ekonomických otázek, které – řešeny, ve stále vzrůstající míře, centrálně státním aparátem – ústí v konformizaci a homogenizaci společnosti, tedy v potlačení svobody a plurality lidských bytostí. Takto konformizovaná a zároveň atomizovaná společnost je pak ideálním terčem pro hlasatele totalitních ideologií. Z díla: //The Origins of Totalitarianism// (1951, česky: //Původ totalitarismu//, I–III. Praha: Oikoymenh, 1996); //The Human Condition //(Lidská situace, 1958), //Between Past and Future// (1961, česky: //Mezi minulostí a budoucností//. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002), //Eichmann in Jerusalem// (1963, česky: //Eichmann v Jeruzalémě//. Praha: Mladá fronta, 1995), //On Violence// (1970, česky: //O násilí//. Praha: Oikoymenh, 2005), //The Life of the Mind// (1978, //Život ducha//; česky pouze 1. díl – //Myšlení//. Praha: Aurora, 2001).# **Aristotelés ze Stageiry** (384 př. n. l., Stageira [Makedonie] Řecko – 322 př. n. l., Chalkida, Řecko), řecký filozof a polyhistor. Jeho encyklopedické dílo ovlivňovalo po dvě tisíciletí vývoj řady vědních odvětví. Ve spisech shrnutých později pod názvem //Organon// (česky: //Organon I–VI//. Praha: Československá akademie věd a umění, Academia, 1958–1978) položil základy analytického uvažování a klasické logiky; bývá označován i za „prvního antropologa“, neboť ve svých spisech shromáždil poznatky tehdejší doby o člověku. Aristotelovi je rovněž připisováno první užití termínu „anthropologie“ (v etickém spisu //Etika Nikomachovi//, adresovaném jeho synovi [česky: //Etika Nikomachova//. Praha: Laichter, 1937), i když v poněkud odlišném smyslu, než se objevoval později a než je používán dnes. Aristotelovo dílo tzv. //Corpus Aristotelicum//, uspořádané podle oborů jeho následníky, obsahuje spisy: logické, ontologické – tj. metafyzické (pojednávající o základech jsoucna; název metafyzika je odvozen od toho, že pořadatel Aristotelova díla Aristoníkos z Rhodu je zařadil za spisy fyzikální, přírodně filozofické a přírodovědecké). Další Aristotelovy spisy se týkají etiky, politiky a slovesného umění.# **Pavel z Tarsu** (3–67), svatý Pavel, apoštol národů. Narodil se jako Saul v židovské rodině v maloasijském městě Tarsu. Dostalo se mu nejvyššího židovského vzdělání v Jeruzalémě. Na cestě do Damašku se obrátil na křesťanství (údajně následkem náboženského zjevení, při němž dočasně přišel o zrak, důvodem mohl být i epileptický záchvat) a stal se jeho horlivým propagátorem – o to důvěryhodnějším, cennějším a schopnějším, že znal jak problematiku židovství, tak pohanství. V jeho interpretaci byla víra v Krista zpřístupňována židům i pohanům bez výjimky. Pavel podnikl apoštolské cesty do různých krajů a křesťanským obcím, které se na něho obracely, psal dopisy, jež byly zařazeny do kánonu //Nového zákona//. Ve vzletném listu (1 Korintským 13, 1–13) napsal: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. (…) A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“# **zóon logon echón** (z řečtiny: //zóon logon echón//, „tvor [živočich] mající řeč či rozum“), jeden z Aristotelových výměrů člověka jako bytosti, užívající myšlení a řeč; právě užívání „symbolických forem“ (německý filozof Ernst Cassirer [1874–1945]) odlišují lidská společenství od společenství zvířecích.# **zóon politikon** (z řečtiny: //zóon politikon//, „tvor společenský, společenský živočich“), jeden z Aristotelových výměrů člověka jako živé bytosti, která nemůže žít jen sama o sobě a pro sebe.